Reduta – bývalé jezuitské Gymnázium
Jezuité, kteří se ve městě usadili v roce 1644, zahájili o deset let později velké stavební úsilí, jehož výsledkem bylo vybudování komplexu jezuitských budov, tvořeného kolejí, řádovým kostelem a gymnáziem.
Gymnázium bylo původně součástí koleje a bylo umístěno v jižní části její kvadratury. Halasení studentů (zejména při divadelních zkouškách) rušilo nejen obřady v kostele, ale i klid v koleji, proto byla v roce 1724 zahájena stavba nové budovy na pravé straně kostela. Jednopatrový objekt byl dokončen v roce 1729 a jeho součástí byl také divadelní sál.
Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 připadl objekt gymnázia městu Uherské Hradiště. Dlouhá léta sloužil školským potřebám, v letech 1931–1951 v něm sídlila městská knihovna a v letech 1940–1947 sem byl přestěhován archiv města. Od roku 1952 v Redutě sídlil tzv. Dům osvěty, dnes jsou prostory užívány Klubem kultury a zdejšími soubory a kroužky amatérské činnosti.
Gymnaziální sál byl od roku 1776 užíván jako společenský a divadelní sál města. Své první působiště zde měl Čtenářský spolek, zkoušky a koncerty pořádal pěvecký spolek Svatopluk a Slovácká filharmonie. V letech 1923– 1965 se zde promítala filmová představení a v letech 1945–1959 byla Reduta sídlem Slováckého divadla.
Město objekt využívalo, ale nikoliv udržovalo, a tak se stalo, že po roce 1986 zde z důvodu havarijního stavu utichl kulturní a společenský život. Náprava započala až roku 1995, kdy byla s podporou havarijního programu Ministerstva kultury ČR zahájena rozsáhlá obnova objektu. Do tohoto procesu však zasáhla povodeň v roce 1997, kdy musel být přepracován projekt, a tak náročná regenerace Reduty byla dokončena až v roce 2001. Od té doby opět slouží svému historicky danému účelu, kterým je kulturní a společenský život, osvěta a vzdělávání.
Výtvarné řešení nádvoří Reduty je dílem akademického sochaře Otmara Olivy a kamenosochaře Petra Nováka. Fontána byla vytvořena v letech 2000–2002 k poctě barokního jezuitského básníka, spisovatele a překladatele Felixe Kadlinského. Bronzový podstavec fontány i tři bronzové sloupy jsou moderní variací na téma barokní výtvarnosti a architektury. Silný dojem je umocňován zlaceným zakončením sloupů, které symbolizují víru, naději a lásku. Jako součást plastického zpracování povrchu bronzových segmentů je užito citací z Kadlinského textů. V dlažbě jsou bronzové intarzie
s úryvky z básníkových žalmů.
Objekt je nemovitou kulturní památkou.
