Kostel sv. Františka Xaverského
V roce 1670 zahájili jezuité stavbu řádového kostela podle projektu pražského architekta italského původu Jana Dominika Orsiho de Orsini. Stavbu, která byla dokončena v roce 1686, vedl Jeroným Canevalle. Základy kostela tvořily dubové trámy spojené klíny, uložené do hloubky 3 sáhů (cca 5 metrů). Na ně byl vložen rošt z dubových a olšových kůlů a teprve na tento podklad byla položena zděná část z kamene a vápna, v místě věží byly rošty zdvojeny.
Kostel je jednolodní orientovaná stavba s pravoúhlým závěrem kněžiště, bočními kaplemi, sakristií
v ose kněžiště a dvěma věžemi ve východním průčelí. Presbytář i kněžiště jsou zaklenuty valenou klenbou s výsečemi, zdobenou bohatým štukovým dekorem. Stěny interiéru jsou členěny podloženými pilastry s římskou hlavicí. Na obou stranách hlavní lodi jsou situovány vždy tři kaple, otevřené do lodi půlkruhovými arkádami, nad nimi jsou lodžie s kuželkovou balustrádou.
V letech 1754–1755 prošel kostel významnou přestavbou, jejíž součástí bylo snížení věží o jedno patro a vytvoření nového tvaru věžních helmic. Zachována zůstala symetrická hlavní fasáda členěná velkým pilastrovým řádem, nesoucím profilovanou římsu s trojúhelníkovým frontonem. Průčelí bylo ukončeno novým vysokým volutovým štítem s nikou, v níž je umístěna socha sv. Františka Xaverského. Původní portály byly nahrazeny novými od hradišťského sochaře Matouše Kovandy, do nik byly umístěny sochy jezuitských světců (vlevo sv. Alois Gonzaga, pod ním sv. Ignác z Loyoly, vpravo sv. Stanislav Kostka a pod ním sv. František Borgia).
Hlavní oltářní obraz zpodobňuje sv. Františka Xaverského, významného jezuitského misionáře, při křtu orientálního panovníka (krále Bungů) od pražského malíře Jana Jiřího Heintsche. Rám obrazu pochází ze čtyřicátých let 18. století.
Na barokní výzdobě interiéru kostela se podíleli brněnský sochař Ondřej Schweigel, pražský sochař Antonín Hiernle, malíři Juda Tadeáš Super z Moravské Třebové a jezuita Ignác Viktorin Raab. Z období zásadní opravy a renovace zahájené v roce 1895 pochází nová výzdoba klenby v pseudorenesančním stylu navržená Josefem Schulzem, sochařské a štukové práce provedl pražský sochař Antonín Popp.
K nejpozoruhodnějším částem interiéru kostela patří kaple sv. Viktorie situovaná na pravé straně presbytáře naproti sakristii. Byla vytvořena pro uložení ostatků světice, jejíž životní příběh je zachycen na výzdobě kaple v podobě tří nástěnných fresek.
Povodeň v roce 1997 způsobila řadu problémů se statikou kostela, následné opravy a také archeologický průzkum polozbořených krypt však přinesly nové historické poznatky. V opravách kostela se pokračovalo také v 21. století, v roce 2007 byla dokončena šetrná obnova 300 let starého krovu a položení nové krytiny, v letech 2012–2017 proběhla obnova fasády kostela a věží, jakož i portálů a soch světců na průčelí.
Objekt je nemovitou kulturní památkou.
