Jezuitská Kolej
Hradišťská pevnost skýtala bezpečí a ochranu nejen svým obyvatelům, ale chránila svou pozicí zemské i státní hranice. Ale až v čase třicetileté války zde byly položeny základy vzdělanosti a kultury. Jejich nositelem bylo Tovaryšstvo Ježíšovo, jehož zástupci sem přišli v roce 1644 z Kroměříže. K tomu, aby v červnu roku 1654 mohl být položen základní kámen nové koleje v Uherském Hradišti, přispěla donátorka Kateřina Zoubková ze Zdětína, která svůj majetek odkázala řádu. Nezanedbatelný podíl na příchodu jezuitů je třeba přičíst rychtáři Janu Českému, který jezuitům odkázal část svého majetku, a také Václavu Kulíškovi z Moravičan, knězi působícímu v Mařaticích a v Uherském Hradišti a usilujícímu o rekatolizaci města.
Samotná stavba koleje se ukázala jako velmi náročná kvůli vysoké hladině spodní vody. Její základy byly položeny do hloubky tří metrů na mohutné dubové piloty. Na ně byly vrstveny velké přitesané balvany, na nichž teprve začalo vyrůstat základní zdivo. Díky štědrosti okolní šlechty stavba úspěšně pokračovala a v roce 1662 se do koleje nastěhovalo osm kněží, čtyři magistři a sedm koadjutorů. Při požáru města v roce 1681 byla kolej poškozena, stejně jako v roce 1695 při výbuchu hradební Červené věže. V roce 1705 byla obnovena střecha a v této době vznikl také nový kolejní trakt, do něhož jezuité umístili školu a lékárnu. V letech 1724–1729 byla postavena nová budova gymnázia
s divadelním sálem. Celý komplex byl dostavěn až v roce 1737, kdy byl zcela dokončen seminář
v jednom z křídel dnešní Reduty.
Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 převzala objekt armáda a zřídila v něm kasárna. V letech 1883–1905 zde sídlil jeden prapor 81. pěšího pluku, po jeho odchodu byla kolej propůjčena městskému magistrátu s podmínkou, že ji bude udržovat v dobrém stavu. V prvním patře byly umístěny školy a od roku 1914 také nově založené Slovácké muzeum, v přízemí byly byty pro chudé obyvatele a také pracoviště některých úřadů. Po první světové válce se vrátilo vojsko a objekt znovu sloužil jako „stará kasárna“ i poté, co byla v roce 1932 postavena kasárna nová, a to až do roku 1945, kdy definitivně nastalo období civilního využití.
Zpočátku zdejší prostory využívaly různé instituce a organizace a od roku 1958 soustředily do objektu své provozovny komunální služby města. Po náročné rekonstrukci v letech 2011–2012 slouží jako Slovácké centrum kultury a tradic, v prvním patře je umístěna soukromá Galerie Joži Uprky.
Objekt je součástí komplexu jezuitských budov, který je nemovitou kulturní památkou.
