Galerie Slováckého muzea
Galerie Slováckého muzea sídlí v budově bývalé vojenské zbrojnice, historicky cenném barokním objektu, který byl postaven v letech 1721–1723. Původní projekt vojenského inženýra Leandra Anquisoly byl realizován v obvodovém zdivu křídla, přiléhajícího k hradební zdi, další pokračování stavby se řídilo v podstatě novým projektem Jacoba Albla, který však musel být zredukován. Postaveno bylo pouze průčelní křídlo, které je kolmé ke křídlu Anquisolovu a tvoří s ním v půdorysu tvar písmene L. Zatímco Anquisolovo křídlo reprezentuje vlastní prostory zbrojnice, Alblovo křídlo mělo účely obytné a správní.
Na čelní straně fasády je dominantním prvkem vstupní portál s vojenskými atributy, v opačném pohledu je levé křídlo doplněno půlkruhovou věží s původním ručně opracovaným dřevěným schodištěm spirálovitě vybíhajícím přes obě podlaží až do půdních prostor.
Ve vstupním prostoru nad vchodem do výstavního sálu je pamětní nápis v kartuši, která vznikla
v dílně významného umělce Baltazara Fontany. Dokladem řemeslné zručnosti je trámový strop
v prvním poschodí pravého křídla a zvláště pozoruhodný je půdní prostor, dnes výstavní sál
s expozicí, se zachovanou barokní vazbou krovů ve tvaru tzv. ondřejských křížů.
Po zrušení hradišťské pevnosti za Josefa II. zůstala budova v majetku armády a byla využívána zdejší posádkou jako zásobovací sklad. Zároveň však do ní začaly pronikat i civilní instituce, když roku 1784 zde byla zřízena poštovní stanice a poštovní sběrna a před polovinou 19. století pak poštovní úřad, který tu sídlil až do roku 1872. V objektu byly také nájemní byty pro jeho zaměstnance. V roce 1878 se budova stala majetkem města a byty od té doby sloužily především zaměstnancům města. Koncem 19. století byla v budově umístěna vojenská nemocnice, která zde sídlila až do roku 1905. Od přelomu 19. a 20. století tu krátkodobě působily živnostenské provozovny.
Nová etapa v historii objektu, zvaného obyvateli města Stará pošta, začala v roce 1961, kdy byla zahájena jeho adaptace na Galerii Slováckého muzea. Otevřena byla 21. října 1962, koncem sedmdesátých let prošla opravou, významně rekonstruována byla v letech 1990–1992. Po povodni
v roce 1997 došlo vlivem podmáčení k poklesu středních pilířů pravého křídla, a tím k popraskání kleneb. K jejich statickému zajištění byl tehdy vyzkoušen nově vzniknuvší systém Helifix, určený
k zajištění narušených stavebních konstrukcí. Do drážek v konstrukci byla vložena výztuž, která zajišťuje stabilitu konstrukce. Záchrana této památky byla oceněna udělením čestného titulu Stavba roku 1998.
Objekt je nemovitou kulturní památkou.
