Františkánský klášter
Klášter byl založen v roce 1491 velkovaradínským biskupem a správcem olomoucké diecéze Janem Filipcem. Když v roce 1509 zemřel, byl zde pochován a jeho náhrobek se nachází v sakristii kostela.
Ještě před dokončením kláštera, v době vrcholící luterské reformace ve městě v letech 1542–1544, byli mniši donuceni opustit objekt, který zůstal opuštěný až do počátku 17. století. K novému osazení kláštera došlo v roce 1605, kdy se do Uherského Hradiště uchýlili mniši z blízkého kláštera ve Skalici
v Uhrách.
V první polovině 17. století byl klášter poškozen požárem a živelnou pohromou, znovu zničen byl při požáru města v roce 1681. Teprve na počátku 18. století byla dokončena jak stavba kláštera, tak jeho významná barokní úprava.
Klášteru dominuje vysoká klášterní věž zastřešená barokizující bání. V přízemí je umístěna pamětní deska připomínající zbořenou kapli sv. Rozálie. Původní vstupní průčelí kvadratury kláštera je sevřeno mezi severozápadní průčelí kostela a boční průčelí činžovního domu ve Františkánské ulici. Hlavní vchod je orámován portálkem, v jehož tympanonu se nachází boltcová kartuše se znakem uherské františkánské provincie.
Vnitřní čtvercové nádvoří je lemováno stěnami s vysokým pilastrovým řádem a pětinásobnou půlkruhovou slepou arkaturou ambitu. Celé přízemí je zaklenuto barokními lunetovými klenbami.
Pozoruhodný je barokní interiér refektáře, v němž jsou ústřední výzdobou klenby štuková oválná zrcadla s freskami Zvěstování Panny Marie a s apoteózou sv. Františka, sv. Amanda a sv. Anny. Plocha klenby je zaplněna bohatým štukem závěsů z listoví, ovoce a květů růží. Špalety oken zdobí kruhové medailony s postavičkami andílků, rámované bohatým štukovým dekorem. Autorem štukové výzdoby je italský sochař a štukatér Baltazar Fontana, nástropní malby jsou dílem Inocence Kryštofa Montiho.
Výzdobu refektáře dále tvoří olejomalby na plátně situované v lunetách severní stěny zpodobňující františkánské světce sv. Jana Kapistrána, sv. Bonaventuru, sv. Antonína Paduánského a sv. Františka
z Assisi. Pod nimi jsou zasazeny do dřevěného polychromovaného obložení deskové obrazy s výjevy utrpení mučedníků františkánského řádu, další se nacházejí v prostoru mezi okny jižní stěny refektáře. Východnímu průčelí sálu dominuje krucifix lemovaný bohatou zlacenou paprskovitou svatozáří doprovázený štukovými andílky a andílčími hlavičkami, po stranách jsou situovány polychromované dřevěné plastiky Panny Marie a sv. Jana Evangelisty. Pod krucifixem je zavěšen deskový obraz Poslední večeře Páně. Do západního průčelí je vestavěno mramorové dvouetážové lavabo a barokní kredenční skříně. V prostoru nad nimi dvojice andělů přidržuje draperii odhalující kruhovou kartuš se znakem Amanda Ferdinanda Petřvaldského. Refektář se právem řadí k nejlepším dochovaným barokním interiérům na Moravě. Jeho restaurování bylo dokončeno v roce 2000.
Objekt je nemovitou kulturní památkou.
