V roce 2005 zastupitelstva šesti obcí z předhůří Bílých Karpat, tedy Bánova, Bystřice pod Lopeníkem, Korytné, Nivnice, Suché LoziVlčnova, rozhodla založit sdružení obcí za účelem vzniku nového mikroregionu a vzniklo tak Východní Slovácko. K rozhodnutí vedla potřeba vytvořit v této oblasti podmínky pro rozvoj turistiky a zajistit moderní rekreační složku infrastruktury regionu. Cílem je příjemné interaktivní prostředí sloužící nejen návštěvníkům, ale i místním občanům. Vždyť tam, kde se obec a krajina kolem ní stane dobrým domovem, místní rádi zůstávají a přespolní se rádi vracejí.

"V regionu můžete navštívit např. muzeum pálenic, rodiště Komenského, vyhaslou sopku s kalvárií, minerální prameny Slatina a Smraďačka, lesní kapličky nebo morový hřbitov. Pro cykloturisty byly vybudovány cyklostezky propojující Východní Slovácko s širokým okolím."

Moto Východního Slovácka: „Tulák, poutník i obyčejný turista, který projde celý svět a přitom se rád vrací do našeho regionu – to je naše nejkrásnější odměna.“

Obce mikroregionu:

Bánov

Obec Bánov najdete asi 6 km východně od Uherského Brodu na úpatí Bílých Karpat. Kolem obce prochází mezinárodní silnice E 50, která v podstatě kopíruje jednu z nejstarších obchodních cest střední Evropy. Bánov, který byl bezmála tisíc let první (či poslední) osadou na této cestě, patří k nejstarším obcím celé jihovýchodní Moravy.

Bánov letos otevřel nové víceúčelové sportoviště pro školu i veřejnost, pořídil hasičům novou cisternovou automobilovou stříkačku a v současnosti pracuje na nových bezbariérových chodnících při hlavním průtahu obcí.

Zajímavosti:

Folklórní soubor Kohútek oslaví letos 45. výročí svého založení. Pravidelně se účastní folklórních festivalů a slavností jak doma, tak i v zahraničí. Soubor vydal vlastní CD s písněmi z Bánova a okolí. Vedoucím souboru je Aleš Pavlíček.
Mužský sbor Hútek pod vedením Oldřicha Havla – ochotně se účastní obecních a regionálních akcí, opakovaně i na Slavnostech vína. Mužský sbor Hútek zahájil svoji činnost 18. září 2009 díky lásce zakládajících členů k lidové písničce a díky odbornému vedení Jurky Chovance - nestora bánovského folklóru.
Ženský sbor Zpěvule vede paní Helena Vystrčilová. Zpěvule jsou zatím nejmladším folklórním tělesem v Bánově, ale v současnosti nejpočetnějším, v plné síle je jich 27.

Bystřice pod Lopeníkem

Obec Bystřice pod Lopeníkem je nejmenší a současně nejvýchodněji položenou obcí mikroregionu Východní Slovácko. Poloha předurčila, že obec byla vždy chudobná a i bohatá zároveň. Bohatá přírodními krásami, kulturou, zvyky a legendami. Chudobná proto, že mezi Uhrami a Českými zeměmi byl po dlouhá staletí válečný stav, který obci přinášel záhubu.

Obec velmi dbá na udržování lidových tradic, kterým se věnují už děti v základní a dokonce i mateřské škole. Kromě specifických krojů, zejména mužských zimních, jejichž součástí jsou ženské šátky vázané přes boky a rameno a šavle, je naší jedinečnou folklorní tradicí tanec „Pod šable“, v této podobě jinde netancovaný. Kromě chlapců, kteří si říkají „Bobkovníci“, jej tradičně tančí i dívky. Další jedinečností je způsob udržování těchto tradic. V obci není stálý folklorní soubor, s hrdostí a ochotou tyto starodávné obyčeje již po desetiletí dobrovolně udržuje mládež, v dřívějších dobách to bývali odvedenci, „legrúti“, a věkem odpovídající dívky, bez jejichž organizačních schopností by to prostě nešlo.

Počiny obce v posledním období:  V roce 2015 byla provedena oprava historické kamenné zvonice, za jejíž realizaci získala obec ocenění "Zlatou cihlu" v rámci krajského kola soutěže Vesnice roku 2017. V roce 2016 obec otevřela obecní muzeum v krásném a zachovalém historickém domku, který pro tento účel vykoupila. V loňském roce vybudovala také komunikaci a inženýrské sítě v nové lokalitě pro výstavbu 16 rodinných domů. V současné době kromě drobnějších stavebních akcí probíhá novostavba mateřské školy s kapacitou 50 dětí.

Zajímavosti:

Staré lomy s vzácnou flórou, CHKO Bílé Karpaty – biosférická rezervace UNESCO

Korytná

Ze všech obcí mikroregionu Východní Slovácko se Korytná považuje za čistě Bělokarpatskou obec, jelikož se celým svým katastrem rozprostírá na území CHKO Bílé Karpaty. Krásný pohled na tuto obec se vám naskytne z rozhledny Obecnice, která je velmi navštěvována turisty. Dnes už můžeme říci, že se stala tradičním místem, ke kterému je každoročně obcí pořádán velmi oblíbený „Poštěpánský výšlap“. Také se osvědčila jako krásné místo pro konání svatebního obřadu.

Obec vznikla pravděpodobně v roce 1270, avšak první zmínka o ní pochází z roku 1357. Obec zažívala stejně jako její široké okolí ničivé nájezdy. Poslední z velkých katastrof se udála v roce 1895, kdy za velkého požáru vyhořelo 21 korytňanských usedlostí.

Během druhé světové války nabyla Korytná strategického významu při převádění uprchlíků na Slovensko. Od roku 1942 se zde začaly vytvářet zárodky partyzánských skupin a s blížícím se příchodem fronty na jaře 1945 se členové partyzánských oddílů zapojovali i do bojové činnosti.

Nyní v obci žije 920 obyvatel, současným starostou obce je pan Josef Klon, místostarostou obce pan Jakub Vacula. Vedení obce se zaměřuje především na oblast životního prostředí – čištění a úpravu zdrojů pitné vody, vysazuje medonosné stromy a keře. Po cestě k nově vybudované dominantní vodní nádrži v lokalitě Nad Močířky si můžete odpočinout a pokochat se krásným výhledem od letos nově postavené zvoničky, která je vyrobena z pískovce a ozdobena krásným bronzovým zvonem. O vřelém vztahu k přírodě svědčí také už potřetí získaný mezinárodní titul EKOŠKOLA, na který jsou patřičně hrdé jak děti místní mateřské školy spolu s rodiči a učitelkami, tak vedení školy a obce.

Mezi zajímavosti obce patří také:

V obci se nachází sportovní hala, areál tenisových kurtů, ale také nedávno vybudovaný amfiteátr, ve kterém obec začala pořádat koncerty. Po Ivo Jahelkovi to byl letos krásný koncert paní Lenky Filipové. Amfiteátr je využíván také k pořádání příměstského tábora, jehož vedoucí je jedna z učitelek korytňanské základní školy, paní Světlana Čagánková.

Obec velmi podporuje její kulturní dění. Pro reprezentaci slavnostní akcí zakoupila také díky dotaci ministerstva zemědělství 8 ks ženských krojů.

Dnes reprezentují obec Korytnou: Starosta obce pan Josef Klon, místostarosta obce pan Jakub Vacula.

Děti ZŠ a MŠ Korytná přichází v čele s paní ředitelkou Mgr. Petrou Píškovou; škola se dětem intenzivně věnuje, o čemž svědčí mnohá krásná vystoupení v rámci akcí konaných v Korytné, jako je oslava dne matek, či Svatováclavských hodů.

Mužský pěvecký sbor „Mužáci“ v čele s uměleckou vedoucí p. Ludmilou Věrnou obec reprezentoval mimo jiné v Jankovicích, Bánově, zazpíval si spolu s Heligonkáři z Kopanic na Svatováclavských hodech, či umí potěšit svým zpěvem také obyvatele místního charitního domu, či na oslavách svých jubilujících kolegů. Účastní se rozsvěcování vánočního stromu a místních oslav. Zpěváci jsou také součástí místního kostelního sboru.

Nivnice

Nivnice je výstavná a bohatá obec na trase z Uherského Brodu do centrální části Bílých Karpat k Velké Javořině. Podle historických dokumentů je Nivnice pravděpodobným místem narození učitele národů Jana Amose Komenského, který tu prokazatelně žil a byl zde i pokřtěn. V roce 1895 zde byl učiněn významný nález. Přímo ve vsi byl vykopán veliký prastarý zvon se špatně čitelným nápisem, jehož pozdější rozluštění překvapilo všechny odborníky. Nápis velebí Ježíše Krista a pochází z roku 1001. To znamená, že se jedná o jeden z nejstarších písemných dokladů z území Moravy.

Nivnice je známa nejen jako rodiště J.A.Komenského, ale i velmi aktivním kulturním a sportovním životem. Infrastruktura, vzhled a okolní příroda staví Nivnici do popředí zájmu o bydlení i návštěvy. Výborná dostupnost, nabídka ubytování v hotelu Savary, v chatkách či kempu Nivnické riviéry přitahuje ročně velké množství návštěvníků.

Obec Nivnice je v pohybu: nabízí modernizovaný areál Nivnické riviéry – koupaliště a kempu, tenisové kurty, workoutové hřiště, modulární pumptrackovou dráhu, singletrack, cyklostezky, sportovní areál. To vše při zachování lidových tradic a velké podpory všech spolků kulturních i sportovních, které přispívají k životu obce. Nabízí slunce i stín, vůni lesa a přírody, příjemné jednání a neodmyslitelně výbornou slivovici. Navštivte Nivnici, nebude zklamáni.

Zajímavosti:

V obci aktivně pracuje 37 různých spolků a organizací, jejichž zástupce v průvodu doprovází dechová hudba Nivničanka pod taktovkou Ing. Pavla Goroše.

NIVNIČANKA  Jak je patrno již z názvu hudby, tak Nivničanka pochází z moravské obce Nivnice, která leží asi 6km jižně od bývalého královského města Uherského Brodu. Národopisně patří Nivnice k části nazývané "Moravské Slovácko", a tedy mezi oblasti, kde se dodnes udržují lidové zvyky a kroje.

Od roku 1984 nese hudba oficiální název“ Nivničanka“.  Během této dlouhé existence se v hudbě vystřídala celá řada, jak muzikantů, tak i kapelníků a dirigentů. V současné době je kapelníkem Ing. Pavel Goroš.

Nivničanka se orientuje na taneční a poslechovou hudbu převážně moravských autorů, ale do jejího repertoáru samozřejmě patří i skladby českých a zahraničních autorů. Za zmínku stojí také to, že 70% členů je přímo z Nivnice, což je mezi dnešními dechovými hudbami velmi neobvyklé.
V prosinci 2004 hudba na svou památku živě nahrála CD nosič s vánoční tématikou „Vánoční čas“.

Nivničanka má za sebou již celou řadu vystupování na různých festivalech, plesech, zábavách, hodech, společenských a církevních slavnostech, ale také zahraniční vystoupení v Belgii, Rakousku, Německu, Polsku a Holandsku.

Suchá Loz

Při příjezdu z kterékoliv strany do obce Suchá Loz vás nejprve pozdraví štíhlá bílá věž kostela sv. Ludmily. Tato odvážně vysoká stavba byla dokončena teprve před několika lety a patří k nejmodernějším a také největším sakrálním stavbám v celém regionu. Jinou místní atraktivitou je pramen lithiové minerální vody zvané Lozanka, v současnosti známá pod názvem Slatina, která má podobné účinky jako některé minerální vody v nedalekých lázních Luhačovice. Obec si tohoto minerálního pramene velmi cení a v současné době je zde již vybudován odpočinkový areál včetně velkého altánu, posezení i parkoviště. Dále v obci najdete obecní muzeum, kde probíhají různé kulturní akce. Cyklisty potěší také 2,5 km dlouhá cyklostezka mezi obcí Suchá Loz a obcí Nivnice.

Obec Suchá Loz se v posledních letech zaměřila na rozšiřování obecní infrastruktury, žádané jsou stavební pozemky vybavené inženýrskými sítěmi.

Zajímavosti:

Plkotnice – spolek vdaných žen ze Suché Lozi, vedoucí Mgr. Eva Gazdíková,

Účastní se mnoha akcí v okrese Uherské Hradiště (např. Sečení trávy v Buchlovicích), ale i na Slovensku v rámci projektů přeshraniční spolupráce, jsou aktivní od r.2005, podařilo se jim vydat jedno vlastní CD.

Vlčnov

Na posledních výběžcích Bílých Karpat v kotlině podél Vlčnovského potoka se rozkládá Vlčnov.  Obec, kterou nejen její obyvatelé pyšně nazývají Perlou Slovácka. První písemné zmínky o Vlčnovu pocházejí z roku 1264, z té doby je v obci dochováno jádro kostela sv. Jakuba staršího tvořené gotickou kaplí. V loňském roce obec slavila výročí 750 let od první písemné zmínky.

Při příjezdu od Uherského Brodu zaujme nad Vlčnovem silueta památkově chráněného areálu vlčnovských búd, což jsou  vinohradnické stavby,  pocházející z druhé poloviny 19. století.  Z búd se rád v minulosti kochal pohledem i slavný malíř Joža Uprka, když ve Vlčnově tvořil svůj slavný obraz Vlčnovská jízda králů.

Poslední květnovou neděli se rozezní po Vlčnově vyvolávky o „králi poctivém, ale velmi chudobném“ a na svoji cestu se vydává stejně jako nespočet generací před nimi družina legrútů se svým králem s růží v ústech – to je Jízda králů, která je od roku 2011 zapsána na reprezentativním seznamu nehmotné kultury světa UNESCO.

Olíbeným turistickým cílem Vlčnova je Muzeum lidových pálenic a nelze opomenout tradiční gastronomickou specialitu – vlčnovské vdolečky.

Počiny obce: největším počinem v letošním roce bylo znovuoteření koupaliště po rozsáhlé rekonstrukci za cca 35 mil. korun. V současné době se dokončuje oprava dvou místních komunikací a oprava kanalizace.

Zajímavosti:

Soubory v průvodu:

Mužský sbor Vlčnov  Současný Mužský sbor byl založen v roce 2003 a má 23 členů. Navázal na tradici zpívání ve Vlčnově. V repertoáru má lidové písně z celého Slovácka, ale hlavně z vlčnovského regionu. Snaží se udržet lidovou píseň živou, bez úprav a uměleckých zásahů pro další generace. Jejich vystoupení neodmyslitelně patří k programům jízdy králů, hodovému zpívání, ale i mnoha dalším akcím ve Vlčnově, v jeho okolí i za hranicemi. Organizačním vedoucím souboru jsou Otto Holeček a Jiří Ulčík, sbormistrem Petr Mikulec.

Dechová hudba Vlčnovjané  Vlčnovská dechovka má v obci více než 130letou tradici. Za tuto dobu se zde vystřídalo několik generací hudebníků. Základ dnešní vlčnovské dechovky tvoří zejména mladí nadšení muzikanti z Vlčnova i z blízkého okolí. Kapela hrává na růz­ných akcích nejen ve Vlčnově, výjimkou nejsou ani vystoupení v Če­chách a na Slovensku. V rozmanitém repertoáru se objevují úpravy lidových písní, skladby českých, moravských, ale i slovenských autorů.

Folklórní soubor Vlčnovjan a cimbálová muzika Čardáš – Zpěvnost a taneční bohatství této obce pomáhá nemalou měrou udržovat folklorní soubor Vlčnovjan, založený v roce 1972. Soubor se zaměřuje při zpracování písňového a tanečního materiálu na Vlčnov a blízké okolí, tedy oblast Uherskobrodska, Kopanice na moravsko –slovenském pomezí a Luhačovické Zálesí. Ve svém repertoáru má kromě typických párových točených tanců, také mužské tance prestižního charakteru, v nichž tanečníci předváděli svou dovednost a taneční zdatnost. V choreografických úpravách ožívají také staré zvyky, jako svatba, jízda králů, hody, masopust a další. Každoročně se jako domácí účastní vlčnovské jízdy králů a významných slavností v obci i regionu, navštívil mnohé evropské i vzdálenější destinace. Soubor doprovází cimbálová muzika Čardáš.

Cimbálová muzika Čardáš vznikla roku 1999 z dětské cimbálové muziky Základní umělecké školy v Bojkovicích, jejím domovským prostorem je nyní obec Vlčnov. Zpracovává písně především z Luhačovického Zálesí, Moravských Kopanic a Uherskobrodska. Od roku 2002 doprovází folklorní soubor Vlčnovjan, primáškou je Petra Jakšíková.

Dětský folkórní soubor Vlčnovjánek – Dětský folklorní soubor Vlčnovjánek pracuje v rodné obci už několik desetiletí, jeho vznik je datován do roku 1961. Je to nejstarší folklorní kolektiv ve Vlčnově. Tančí a zpívají zde děti přibližně ve věku od 6 do 12 let, zpracovávají folklorní materiál převážně z Vlčnova a blízkého okolí, tedy oblast Uherskobrodska. Hlavní repertoár tvoří scénické ukázky zvyků a obyčejů (jízda králů, vynášení smrtky a létečka, Velikonoce, fašank) a pomáhá uchovávat místní tance a nářečí. Děti vystupují v tradičních vlčnovských krojích, ale i v jednoduchých tanečních, zrekonstruovaných podle starších vzorů. Vedoucími jsou Petra Kučerová Brandysová a Šárka Jedličková.

Král Jízdy králů r.2022 s královskou družinou
Letošní král Zdeněk Janča se svou rodinou a královskou družinou legrútů a družiček. Jízda králů ve Vlčnově se tradičně konala poslední květnovou neděli a již nyní vás srdečně zveme na tu další

Manažeři mikroregionu Východní Slovácko
- Milan Bauka
- Ing. Pavel Rada
- Mgr. Vojtěch Surmař

Představení mikroregionu: Mariánské náměstí

STARÉ MĚSTO

Se Starým Městem jsou především spojeny hmotné památky počátků české státnosti. Území dnešního města bylo osídleno v pravěku, v době římské i po příchodu prvních Slovanů. V 8. a 9. století zde vzniká jedno z center Velké Moravy, které svou velikostí, vnitřní organizací a obranným systémem nese znaky budoucích velkých měst. Tuto bohatou historii připomíná nová expozice v Památníku Velké Moravy.

Město žije bohatým kulturním životem, působí zde FS Dolina, skupinky DFS Dolinečka a Staroměstská kapela.

Soubor                        vedoucí

Dolina                          Ing. Aleš Rada
Dolinečka I                 Mgr. Kateřina Vránová, Ing. Jarmila Tomešková
Dolinečka II               Jitka Luběnová, Julie Luběnová, spolupráce Dominik Stašek
Dolinečka III              Mgr. Lucie Sojáková a Renáta Friedlová
Doliňáci                       Ing. Radek Novák
CM Bálešáci                Ing. Tomáš Vavřík, umělecký vedoucí Ondřej Bazala
CM Dolinečka            Ing. Tomáš Vavřík

CM Dolinka
při ZUŠ St. Město     Radim Snopek

 

BABICE

Obec Babice, vesnice Zlínského kraje roku 2015.

V turisticky lákavé a vyhledávané lokalitě leží obec Babice, o níž první písemná zmínka pochází již z roku 1220. Na západě se zvedá pohoří Chřibů, bohaté nejen historií, ale i přírodními krásami. Jihovýchodní hranici obce tvoří majestátní řeka Morava a návštěvníky vyhledávaný Baťův kanál. Od královského města Uherské Hradiště je vzdálena 8km a téměř všude do okolí se dostanete na kole. Protože obec leží v rovinaté části Dolnomoravského úvalu a prochází jí páteřní cyklostezka č. 4 – Moravská stezka.

V Babicích působí Dětský folklórní soubor Kalinka, dívčí pěvecký sborek Kalinka a folklórní soubor Kalina. Od roku 1925 se v obci konají třetí říjnový víkend Slovácké hody s právem.

V obci můžete navštívit muzeum Myslivců a pytláků, jehož součástí je také expozice hospodářských strojů, vesnické muzeum, voliéry s pernatou zvěří či sad starých ovocných odrůd a které v soutěži vesnice roku získalo ocenění Zlatá cihla v kategorii obnova či rekonstrukce staveb venkovské zástavby.

 

BORŠICE

Boršice udržují během liturgického roku všechny lidové zvyky a bohaté kulturní tradice. Obec se také proslavila vinařstvím, jehož historie sahá až do 12. století. Díky tomu je zde pořádána vyhlášená Velikonoční výstava vín, která se koná každoročně na velikonoční neděli v sále kulturního domu. K ochutnání je tady tradičně vystavována tisícovka vzorků vín. Folklorní soubor Pentla ve spolupráci s obecním úřadem a mládeží celé obce pořádá v měsíci říjnu Císařské hody s právem. V kulturním domě se tradičně koná hodová zábava, na které hraje domácí dechová hudba Boršičanka. V autentickém místě nálezů paleolitického osídlení se v obci nachází naučná stezka „Po stopách lovců mamutů“ o délce asi 1 km, která vás postupně seznámí s informacemi a poznatky o životě lovců mamutů, o jejich způsobu obživy a o osídlení zdejší krajiny. Na trase naučné stezky kromě obvyklých zastavení, vybavených informačními tabulemi, naleznete také dřevěné sochy zvířat a lovců mamutů v životní velikosti, stopy zvířat, posvátný šamanský sloup nebo krytá posezení.

Cyklostezku Cyrila a Metoděje provází artefakty Velké Moravy

Cyklostezka spojuje obce Boršice a Zle­chov a už dnes je považována za jednu z nejkrásnějších na Moravě.  Cyklostezka bude součástí Kulturní stezky Rady Evropy. V Boršicích začíná u Dolního mlýna, z druhé strany ji najdete na po­slední zlechovské křižovatce. Cyklostez­ka vede po původní hradské cestě mezi obcemi, po které v devátém století prav­děpodobně chodil svatý Metoděj, když putoval ze svatého Klimenta do centra Starého Velehradu. Během nenáročné 2,5 km dlouhé jízdy si můžete prohlédnout artefakty z kamene, bronzu a nerezu, inspirované Velkou Moravou. Pochází z dílny akademického sochaře Daniela Trubače z Polešovic. Projekt byl vybu­dován v rámci přeshraniční spolupráce „Na kole za historií Velké Moravy“, který je dílem spolupráce s partnerskou obcí Opatovce. Na slovenské straně vyrostla stezka Opatovce – Trenčín.

HUŠTĚNOVICE

Dominantou obce je kostel sv. Anny. Za zmínku stojí přírodní a technická památka  Baťův kanál a muzeum, které bylo otevřeno v roce 2011. Návštěvníci si mohou prohlédnout vybavení kuchyně a jizby z dvacátých až padesátých let minulého století. V další místnosti jsou předměty, které se používaly k hospodářské a řemeslné činnosti a pracím v domácnosti. V další části je fotografická historie obce a popis součástí huštěnovského kroje. Své místo v muzeu má současná šiřitelka lidových tradic, košíkářka Hana Špalková,  akademický sochař Jiří Kaňovský nebo zesnulý akademický malíř Antonín Sládek. Neopomenuli jsme ani na archeologické nálezy v katastru obce.

V obci působí dětský folklorní soubor MARENKA, který byl v Huštěnovicích založen 28. února 2011. Vedoucí souboru  Martina Sedlářová z Uherského Hradiště, kdysi členka DFS Hradišťánek, tanečnice FS Cifra Uherské Hradiště a také tanečnice VUS Ondráš Brno,  má k folkloru vřelý vztah a naše děti, ve věku od 5 do 13 let, vede k lásce k folklóru. Děti nezačínaly ihned s výukou folklorních tanců, ale naučily se dnes tolik oblíbené country tance, při kterých se učily svým prvním tanečním krůčkům. Dnes už se věnují výhradně folkloru a jejich taneční i pěvecké umění se pomalu rozšiřuje. Dětský folklorní soubor MARENKA má své kroje, které navrhovala etnografka PhDr. Ludmila Tarcalová.

 

JALUBÍ

Obec Jalubí leží na severozápadním okraji Chřibů 7 km o okresního města Uherské Hradiště.

První dochovaná zmínka o vzniku obce jako součást panství velehradského kláštera Cisterciáků je z r. 1265.  Poddaní z Jalubí byli povinni tzv. krevním platem majiteli Buchlova.  Ve druhé polovině 17. století byla ves několikrát zcela zničena požáry. Ovšem Jalubí se dokázalo znovu pozvednout, takže v polovině 18. století se zde nacházelo 19 ha vinohradů. Víno prosperovalo v Jalubí i v 19. století a v roce 1900 zde měli ještě 14 ha vinic. Proslulé bylo v Jalubí hrnčířství. Hrnčířský cech je zde doložen k roku 1721. V paměti zůstávají slavná jména hrnčířů Dudy, Petráše, Vojtěška. V Jalubí udržují bohatou tradici kulturních zvyklostí: pořádají hody s právem, dožínky, masopust s pochováváním basy nebo stavění a kácení máje.

Ocenění:  Na Slavnostech vína a otevřených památek v r. 2010 získalo Jalubí ocenění Vinařská obec 2010. Obec byla oceněna v krajské soutěži Vesnice roku 2016. Získala třetí místo a bílou stuhu za práci s mládeží a stala se vítězem soutěže Zlatá cihla za repliku větrného mlýna. Mezi občany se dochovala verze, že původní mlýn byl zbourán a rozebrán na stavbu rodinných domků až po skončení II. světové války na základě poškození shozenou leteckou bombou v roce 1945.  Správná verze však je, že mlýn byl zbourán v roce 1938, což koresponduje se zápisy v pozemkové knize. V době shození leteckých bomb již mlýn neexistoval.

 

JANKOVICE

Obec byla založena v r. 1648 tehdejším majitelem napajedelského panství hrabětem Janem z Rottálu. Po třetím Valašském povstání se zde usídlilo 13 rodin a staly se tak prvními obyvateli obce uprostřed Chřibů. Dominantou obce je kostel Nanebevzetí Panny Marie z r. 1841.
V roce 2020 se po více než 60 letech opět rozezněly věžní hodiny a o rok později byla zrekonstruována věž kostela.

Společenské akce se zde odehrávají v kulturním domě umístěném ve středu obce a v přírodním letním areálu Březičky. V obci působí folklorní soubory Lipečka, Lipka, Lipuše. Kulturní a společenský život je tvořen také činností spolků TJ Sokol,  SDH a kulturního spolku.

Obec je umístěna v údolí poskytujícím pohodlný přístup na hřeben Chřibů, prochází zde turistické stezky spojující údolí Moravy, Kostelany, Salaš a lesní penzion Bunč. Obec je tak alternativou přístupu do unikátních bukových porostů NP Chřiby s nabídkou mnoha výhledů  na krajinu Slovácka a kopce Bílých Karpat.

V katastru obce hospodaří několik soukromých zemědělců zpracovávajících produkty tradičními způsoby.  V současnosti zde žije 459 obyvatel.

KOSTELANY NAD MORAVOU

První písemné zprávy o obci se zachovaly z roku 1131. Obec vznikala jako malá rybářská osada v zákrutách řeky Moravy. Dominantou obce je portálový nýtovaný most přes řeku Moravu, který byl v roce 1997 vyhlášen Ministerstvem kultury ČR kulturní památkou. Každým rokem se na 1. svátek vánoční most rozzáří při Oslavě mostu betlémským světlem. V blízkosti se nachází slepé rameno řeky Moravy - přírodní památka Tůň, jedna z posledních lokalit výskytu kotvice plovoucí a chráněných obojživelníků. Významnou pamětihodností je kostel sv. Floriána. Obec je spoluzakladatelem Agentury pro rozvoj turistiky na Baťově kanálu. V rámci projektů agentury bylo v obci vybudováno přístaviště na řece Moravě. Obcí prochází cyklotrasa a Moravská vinařská cyklostezka. Každoročně se koná košt slivovice, fašaňk s pochováváním basy a v měsíci září tradiční Slovácké hody s právem.

 

KOŠÍKY

Obec Košíky byla založena okolo roku 1650 hrabětem Janem z Rottálu, který zde přesídlil několik rodin z Valašska, kde probíhaly tzv. Valašské bouře. Tím, že již zmiňované rodiny přesídlil prakticky do lesa, jim "nechal zajít chuť" na jakékoliv vzpoury, protože bývalí vzbouřenci měli najednou úplně jiné starosti - totiž existenční. Obec se postupem doby rozrostla do několika částí - první při toku potůčku Pešky, další na "Vršavu" a několik jiných, menších částí. Obec si z části do dnešní doby udržela vesnický ráz, k 1. 1. 2016 v ní žije 416 obyvatel, katastrální výměra činí 1019 ha.

Obec žije bohatým kulturním životem. Každoročně probíhá několik "Divadelních víkendů" kdy do obce zajíždí špičkové divadelní spolky amatérské i profesionální, k úspěšným akcím patří košty ať gulášů, nakládaného zelí, hub, piva nebo pečených kačen. K tradici již patří i velikonoční a vánoční dílničky pro děti.

Obec v posledních letech dokončila několik projektů zlepšujících občanskou vybavenost, jako například víceúčelové hřiště, výsadbu zeleně na veřejných prostranstvích, v neposlední řadě Multifunkční budovu, kde provozuje knihovnu, učebnu neformálního vzdělávání, komunitní centrum a muzeum s expozicí mimo jiné i kroje obce Košíky zrekonstruovaného na základě dochovaných krojových součástí včetně unikátních a nikde jinde neviděných vzorů vyšívání.

 

KUDLOVICE

Vinařská obec Kudlovice se hrdě hlásí ke své pětisetpadesátileté bohaté vinařské historii. Zajímavostí je místní trať Paňháje, která patří nejseverněji položené vinařské trati Slovácké vinařské podoblasti. Propojuje tradici vinohradnictví, vína, zpěvu a lidové kultury se životem současné, moderní slovácké obce. Kudlovice zvou své návštěvníky na každoroční konání výstavy vín, otevřené vinné sklepy Kudlovického vinného žlebu, na slovácké hody, akce mužského a ženského pěveckého sboru v domě U Strmenských, který je kulturní památkou místního lidového stavitelství z poslední třetiny 19.století. Další významnou kulturní památkou obce je Kaple svatého Jana Křtitele, která je stavbou z roku 1747 nezvyklého typu se sousoším Křtu Krista v mírně nadživotní velikosti.

Obci náleží i její dva kilometry vzdálená část obce Kudlovická Dolina, která je díky krásné přírodě protkána turistickými trasami. Údolí Kudlovického potoka přivádí návštěvníky do Chřibských lesů, k zajímavým místům, jako je skalní útvar Budačina s pověstmi o pobytu loupežníků nebo v jižní části údolí skalisko Miláčka s pověstí o milencích, kteří zde ukončili svůj život.

 

NEDAKONICE

Lidé v Nedakonicích se mohou pyšnit bohatým kulturním životem. Na veřejnosti se prezentuje mužský a ženský pěvecký sbor, dětský folklorní kroužek a známá v širokém okolí je i dechová hudba Nedakoňanka. Nejvýznamnější folklorní událostí roku jsou říjnové slovácké hody s právem. Pevné místo v kalendáři má také únorový fašank, zpívání mužského pěveckého sboru a krojový ples.

Mužský pěvecký sbor Nedakonice
Do repertoáru patří písničky z celého Slovácka. Aktivně se zapojují do folklorního dění v naší obci i v blízkém okolí. Uměleckým vedoucím je Vladan Nejezchleba.

Ženský pěvecký sbor Nedakonice vznikl v prosinci roku 2007. V současné době navštěvuje soubor 14 členek pod vedením Jitky Oharkové. Zpívají písně zaměřené na oblast hlavně uherskohradišťska. Aktivně se zapojují do dění v obci - účastní se tradičních slováckých hodů s právem, zpívají na rozsvěcování stromu, pořádají Krojový ples a fašaňkovou obchůzku v obci.

Dechová hudba Nedakoňanka bývá základem všech tradičních obecních akcí již od roku 1927. Repertoár dechové hudby Nedakoňanka tvoří hlavně skladby současných moravských skladatelů dechové hudby, skladby koncertního a tanečního charakteru v úpravě pro dechový orchestr.

OŘECHOV

Obec Ořechov se nachází na jihozápadním okraji Zlínského kraje, v jihovýchodním podhůří Chřibů asi 18 km od Uherského Hradiště. Na rozloze 600 ha dnes žije v obci 780 obyvatel. Obec samotná je situována v údolí Ořechovského potoka. Kvalitní zemědělská půda na katastru Ořechova odedávna předurčovala zemědělský charakter obce s nezanedbatelným podílem vinohradnictví, který se dochoval dosud a je dokumentován stávajícími rozsáhlými plochami vinic.

První písemná zmínka o obci se objevuje v roce 1131 v listině vydané biskupem Jindřichem Zdíkem. Příslušnost obce ke Slovácku je dokumentována každoročním konáním krojovaných Slováckých hodů s právem o svátku sv. Václava s velkou účastí krojované mládeže a dětí.

Dominantou obce je zámek z konce 16. století, postavený na místě dřívější tvrze a později renesančně přestavěný. Obcí prochází také turistická cyklotrasa a Moravská vinařská cyklostezka. V Ořechově je i 1. stupeň základní školy a mateřská školka.  Na návsi stojí barokní socha Sv. Jana Nepomuckého, která je kulturní památkou, za zhlédnutí stojí také soukromé muzeum zemědělské techniky.

Obec žije rozmanitým kulturním životem – pořádají se závody fechtlů – Olevanec cup, košty ořechovky a ořechových buchet, divadelní představení místních ochotníků, karnevaly, Fašankový průvod, Velikonoční jarmarky, Adventní zvonkování a další. O kulturní život v obci se stará Folklorní soubor Chasa z Ořechova – vedoucí souboru Mgr. Monika Zemanová a Děcka z Ořechova – vedoucí souboru MUDr. Eva Píšťková. Za více než desetiletou existenci se soubory vypracovaly na výbornou úroveň.

POLEŠOVICE

Polešovice se nacházejí v jihozápadní části okresu Uherské Hradiště. Leží na předělu Dolnomoravského úvalu a pohoří Chřiby.  Bohaté archeologické nálezy dokládají hustotu zdejšího osídlení již v pravěku. Z mladší doby bronzové pochází nález 800 zlomků různých bronzových předmětů. Od 7. století zde můžeme sledovat silné slovanské vrstvy, na něž navázala historicky doložená osada Záblacany v 10. a 11. století. První zmínka o Polešovicích pochází z roku 1220, kdy obec patřila nově založenému cisterciánskému klášteru na Velehradě. K dalšímu hospodářskému rozvoji napomohla privilegia velehradských opatů a zejména povýšení na městečko císařem Rudolfem II. v roce 1595 s právem dvou výročních trhů a jednoho týdenního. Z té doby také pochází pečeť a znak. Dominantou slavné vinařské obce, která dnes užívá označení městys, je kostel sv. Petra a Pavla.

Spolková činnost:

Polešovice patří k těm obcím, kde se pořádá celá řada folklorních akcí, které připomínají tradice předešlých generací. Do bohaté spolkové činnosti se v této oblasti zapojují Tělovýchovná jednota a Městys Polešovice, které organizují vždy druhý víkend v měsíci říjnu tradiční slovácké hody s právem. V hodovém průvodu se objevují krojovaní všech věkových kategorií, svobodná chasa v čele se stárky a stárkyněmi, vdané ženy, ženatí muži a množství dětí. V posledních letech se  bohatého programu účastní kolem dvou stovek krojovaných. Folklorní sdružení Polešovice  obnovilo tradici fašankové obchůzky. V roce 2005 vydalo knížku Hodové tradice a zvyky v Polešovicích a v r. 2012 malou kuchařku. Po padesáti letech v roce 2007 ve spolupráci s obcí a místními vinaři obnovilo tradici vinobraní – vinařské slavnosti s ochutnávkou vín. Vinaři pořádají také zarážení hory a v neděli velikonoční tradiční výstavu vín.

Ženský sbor DRMOLICE z Polešovic se poprvé sešel v roce 2000 s nápadem, aby se v hodovém krojovaném průvodu objevily i stárky a podstárky minulých let.

Přáním bylo společně si zazpívat, pobesedovat a zavzpomínat na časy našich předků. Připomenout si jejich moudrost a zkušenost, kterou by členky souboru předávaly  dál. A tak vznikly pořady Pradlenky, Na přástkách, Na jarmarku, Ve vinohradě, Vzpomínky našej stařenky, Ohledy, Ej, zelé, zelé nebo Žertovné s chlapama. Své přátele zvou do Polešovic na  Kateřinské zpívání a na Vánoční koncerty. K 15. výročí založení souboru vydaly CD „Dycky sem si vybírala“. Vedoucími souboru jsou Dobromila Krysová a Ivana Vaďurová.

Dětský folklorní kroužek POLEŠOVJÁNEK byl založen v dubnu 2008 jako soubor, který se zúčastnil Vinařských slavností v Polešovicích, následně Slováckých slavností vína a otevřených památek v Uherském Hradišti. Kroužek navštěvuje v současné době 20 dětí ve věku 4-12 let. Od roku 2011 pořádají Dětské odpoledne, kde si zvou své folklorní kamarády. Vedoucí souboru je Michaela Otrusinová.

 

SPYTIHNĚV (HOST)

Obec Spytihněv je nejstarší a zároveň nejsevernější obcí Slovácka. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1141, avšak je zřejmé, že na území obce bylo již dříve rozvinuté sídlo. Název obce je spojován s knížetem Spytihněvem II., který se dle tradice na území obce narodil. Svého největšího významu dosáhla obec na svém úsvitu, kdy patřila mezi šest arcijáhenství olomoucké diecéze, přičemž dalšími arcijáhenstvími byly Olomouc, Brno, Znojmo, Přerov a Břeclav.

V současné době má obec Spytihněv okolo 1700 obyvatel. Spytihněví prochází vodní cesta Baťův kanál. Bylo zde vystavěno a otevřeno “Turistické centrum Na Rejdě Baťova kanálu” a nové přístaviště, které zlepšilo zázemí pro turisty. Součástí tohoto centra je i amfiteátr pro 200 diváků a nově otevřená vyhlídková terasa s restaurací.

Nejvýznamnější folklorní akcí roku ve Spytihněvi jsou tradiční Slovácké hody s právem, které se konají vždy druhou říjnovou neděli. Jako jedna z mála obcí v našem regionu obec Spytihněv dodržuje termín původního konání hodů v neděli a pondělí.

Z folklorních souborů působících ve Spytihněvi je nutné zmínit ženský pěvecký soubor Babčice, který vznikl v roce 1997 a pravidelně se účastní zpívání ve Spytihněvi i v okolí. Soubor tvoří 13 zpěvaček. Dalším folklorním souborem ve Spytihněvi je mužský pěvecký soubor Chlapčiska, který vznikl v roce 2010. Rovněž Chlapčiska vystupují pravidelně na různých akcích ve Spytihněvi a v okolí, v poslední době vystupují také společně s mužským souborem z Kostelan.

 

SUŠICE

Na starobylost obce lze také usuzovat z jejího názvu. Jména nejstarších obcí byla vesměs odvozena ze jmen jejich zakladatele nebo pána - podle Sucha - Sušice.  Datum založení Sušic na místě staroslovanského hradiště lze datovat do 1. pololetí 13. století.

Obec se rozprostírá v údolí Jankovického potoka mezi katastry obcí Traplice, Jalubí, Huštěnovice, Babice a Kudlovice. Sušice jsou malou obcí. V současnosti zde žije 633 obyvatel. I katastr je menší - rozloha katastru je 189 ha. Nadmořská výška je 202 m.

V obci je Mateřská školka, kterou navštěvuje v současnosti 25 dětí, aktivně pracují sportovci a taky složka Sboru dobrovolných hasičů.

Jako cennou kulturní památkou v obci je kaple Panny Marie z r. 1886.

Obec je pod vedením starostky Bc. Ladislavy Vlachynské a místostarosty Václava Šrámka.

 

TRAPLICE

Obec Traplice leží v údolí Jankovického potoka asi 10 km severozápadně od Uherského Hradiště v Chřibech.

Obec Traplice byla založena na velehradském panství již v době před 13. stoletím. První zmínka o osadě pochází z roku 1228, klášterní dvůr je připomínán roku 1260. Nejzajímavější památkou v obci je kamenný pamětní kříž na rozcestí z roku 1820. Pětimetrový kamenný kříž věnovaný obci je veden jako chráněná památka.

Březnovou společenskou událostí bývá košt vína, tradiční je rovněž fašanková obchůzka, před velikonocemi obcí procházejí „klepáči“, na měsíc říjen připadají slovácké hody, ale v obci se slaví i „babské“ hody. Tečku za rokem znamená stavění a zdobení vánočního stromu.

V obci je devítiletá základní škola, již několik let zde působí také Komunitní škola, je zde vybudován sportovní areál, dvoudráhová kuželna a dětské hřiště. Počet obyvatel Traplic je okolo 1160, starostou obce je Milan Rozum. V současné době folklorní tradice v obci udržuje hlavně hodová chasa.

 

TUČAPY

Obec Tučapy národopisně patří do historické oblasti moravského Slovácka, v krajině  na mírném svahu Chřibů, v nížině Dolnomoravského úvalu . Její katas­tr má rozlohu 245 ha a žije v ní 261 obyvatel. První zmínka o obci je v listi­ně olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka z roku 1131. V obci stávala tvrz, k níž patřily tři dvory, v 16. století zřejmě zanikla, neboť od r. 1579 se již nepřipomíná. Dominantou obce je kostel sv. Cyrila a Metoděje z roku 1934. K místním památkám patří také kaple Božího srdce Páně. V obci se narodil spisovatel Bedřich Beneš Buchlovan. Z přírodních zajímavostí Tučap stojí za zmínku přírodní památka Koukolky. Půl kilometru od obce se rozpro­stírají louky a pastviny s bylinnou vegetací tvořenou druhy širokolistých suchých trávníků. Ze silně ohrožených druhů v lokalitě roste vstavač vojen­ský, hvězdnice chlumní, kozinec vinčencovitý a hořec křížatý. Přes Tučapy vede Moravská vinná cyklostezka č. 5050. Pro využití volného času je v obci k dispozici sportovní a dětské hřiště. Dále bychom v obci našli knihovnu, kostel a hřbitov. Každoročně se v obci koná několik tradičních akcí. Tou nejvýznamnější jsou Slovácké hody s právem konané první říjnovou sobotu. Další akce jsou košt slivovice, fotbalové utkání Svobodných mládenců a Ženatých pánů, stavění a kácení máje a řada dalších.

 

TUPESY

Obec Tupesy se rozprostírá na území 583 ha v úrodné nivě Zlechovského potoka v nadmořské výšce 216 m. V obci v současné době žije 1 128 obyvatel.

První písemná zmínka o Tupesích pochází z roku 1220, kdy je obec zmiňována jako součást majetku velehradského kláštera.

Nejstaršími památkami Tupes jsou barokní boží muka z roku 1677, socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1735, novorománská kaple Navštívení Panny Marie, postavená roku 1854, a dům drobného zemědělce a hrnčíře, představující původní vesnickou architekturu přelomu 19. a 20. století, ve kterém dnes sídlí Muzeum keramiky.

Tupesy jsou proslulé také pěstováním vinné révy a vinařstvím, které neoddělitelně doprovázelo hospodářský rozvoj obce již v minulých stoletích.

Tupesy jsou typickou slováckou obcí, jejíž bohatá tradice hýřící barevností krojů žije i v současnosti v podobě fašanků, spojených s masopustními průvody v doprovodu cimbálové muziky a říjnových císařských hodů, při kterých je průvod chasy doprovázen dechovkou, zpěvy ženáčů a místních mužských a ženských pěveckých sborů. K dalším významným událostem v obci patří vynášení Moreny, „hrkání“ chlapců, „šlahačka“, výstava vín, dětská pěvecká soutěž Tupeský džbáneček, plesy, stavění a kácení máje, den dětí, vyřezávání dýní a mnoho dalších.

 

ÚJEZDEC

Obec leží v charakteristické kopcovité krajině Kyjovské pahorkatiny, která se rozkládá mezi horským masívem Chřibů a údolní nivou řeky Moravy. Okolní krajina je intenzívně zemědělsky využívaná, jižní svahy jsou využívány k pěstování vinné révy. Vymezené viniční tratě náleží do bzenecké vinařské oblasti. Lesní porost lze nalézt takřka výhradně pouze jako doprovodnou zeleň vodotečí. Jedinou význačnější vodotečí je místní potůček pramenící v oblasti současné zastávky autobusu a protékající žlebem ve středu obce. V současné době má Újezdec 231 obyvatel, čísel popisných je 127. Újezdec, východní vesnička uherskohradišťského okresu, je zajímavá hlubokou a širokou zmolou.

VÁŽANY

První oficiální zmínka o obci Wasan pochází z r. 1220 (sídliště zde existovalo pravděpo­dobně již v roce 1050, možná i dříve). Název je prý odvozen od obyvatel, kteří údajně přišly od Váhu.

Do dalšího života pak krutě zasáhly události spojené s 1. a 2. světovou válkou. O tomto svědčí památník obětem u kapličky.

O vinařských tradicích, které se dochovaly až do dnešní doby, svědčí původní obecní pečeť s vinným hroznem mezi dvěma vinařskými noži, vně obrácenými s opisem majusku­lou SIGILLV COMUNITATV PAGV WAZAN.

Obec Vážany se od září 2006 může turistům pochlubit rozhlednou v lokalitě Doubí (358 m). Odtud se otevře překvapivě rozsáhlý výhled na pohoří Chřiby, Bílé Karpaty, Pálavu, Hostýnské vrchy či Dolnomoravský úval.

Obcí prochází Moravská vinařská stezka, která přiláká v letních měsících spousty spokojených turistů.

 

ZLECHOV

Obec Zlechov leží podél Zlechovského potoka v nadmořské výšce 208 m a se sousední obcí Tupesy tvoří konurbaci. Zlechovský katastr má rozlohu 649 hektarů a v současnosti v něm žije 1 697 obyvatel.

V katastru obce se nachází jedno z nejstarších slovanských sídlišť u nás. Byly zde však objeveny i nálezy z období paleolitu a neolitu. Obec vznikla pravděpodobně v průběhu 11. století. Nejstarší zmínka o obci však pochází teprve z roku 1207 a potvrzuje příslušnost vsi k velehradskému klášteru, jenž přinesl rozvoj řemesel i pokrokové způsoby obdělávání půdy a začal v našem kraji s pěstováním vinné révy, kterou řád potřeboval k bohoslužebným účelům. Název obce bývá odvozován od „vsi lidí Zlechových“, ve 13. století se objevuje i varianta Lechov, tedy vesnice Lecha nebo Zlecha.
Nejstarší památkou v obci jsou boží muka u silnice do Tupes, postavená roku 1674. Dále barokní socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1733. Na poli směrem ke Starému Městu stával asi 1 m vysoký kamenný smírčí kříž, pocházející pravděpodobně ze 17. století. Dnes je uložen v Galerii Slováckého muzea v Uherském Hradišti. Poměrně novou dominantou obce se stal kostel sv. Anny, vysvěcený v roce 1994.
Nejvýznamnější tradiční akcí jsou říjnové Slovácké hody s právem, tzv. císařské. Název vznikl podle nařízení císaře Josefa II., který takto určil hodové zábavy pro vesnice bez místního kostela. V době Velikonoc ožívá Zlechov charakteristickými velikonočními zvyky, jako je „hrkání“ a „šlahačka“. Dalšími kulturními akcemi obce jsou plesy na začátku roku, košt vína a slivovice, stavění a kácení máje, Mikuláš, adventní koncert a řada dalších.

 

Představení mikroregionu: Nádvoří Staré radnice

Mikroregion Ostrožsko-Veselsko je složen z 9 obcí a měst kolem hojně navštěvovaného poutního místa, kopce svatého Antonínka. Jedná se o obce Blatnice pod Svatým Antonínkem, Blatnička, Boršice u Blatnice, Ostrožská Lhota, Ostrožská Nová Ves, Kozojídky a města Uherský Ostroh, HlukVeselí nad Moravou.

V tomto Mikroregionu žije bezmála 28 tisíc lidí a jeho zajímavostí je, že zasahuje do dvou krajů. Blatnička, Blatnice pod sv. Antonínkem, Kozojídky a Veselí nad Moravou spadají do kraje Jihomoravského, kdežto Uherský Ostroh, Ostrožská Lhota, Ostrožská Nová Ves, Hluk a Boršice u Blatnice náleží do kraje Zlínského.

Ostrožsko-Veselsko je oblast, které osobitou charakteristiku vtiskla slivovice, víno, cimbálová muzika, bohatě zdobený vyšívaný lidový kroj, a místní stále udržované folklórní tradice. Celá oblast je protkána řadou cyklistických stezek a ve spojení s nabídkou vodní turistiky na Baťově kanále a řece Moravě ve Veselí nad Moravou či Uherském Ostrohu tvoří ideální prostředí pro trávení aktivní dovolené či volného času. V Ostrožské Nové Vsi v místních malebných sirnatých lázních naleznete komplexní služby včetně odborné rehabilitační péče. Léčí se zde převážně nemoci pohybového aparátu, kožní, oběhové i neurologické problémy. Rekreovat se můžete v krásné přírodě kolem štěrkopískových jezer, k návštěvě lákají dobově vybavené památkové domky v Hluku, Ostrožské Lhotě, Ostrožské Nové Vsi a Lidový domek v Boršicích u Blatnice. Zásluhou dílny Tradice Slovácka v Blatničce se pokračuje v odkazu našich předků a udržují se lidová řemesla se zaměřením na udržování a výrobu krojů nejen tohoto kraje. Vinařská obec Blatnice nabízí ve svých vinných sklepech to nejlepší, co na révou osazených místních svazích dokázalo slunce vyčarovat.

Přijďte se podívat a poslechnout si, co všechno sounáležitostí a láskou k folklóru, hudbě a tradicím místní soubory vytvořily, nacvičily a letos předvedou.

Představení mikroregionu: Park Bastion

Historie Uherského Hradiště

Město vyrostlo na soutoku Moravy a Olšavy, kde v 8. a 9. století tvořily tři ostrovy jádro velkomoravského sídelního areálu, rozkládajícího se na území dnešního Starého Města, Uherského Hradiště a Sadů. Název Hradiště je poprvé použit v roce 1294, přívlastek "Uherské" až v roce 1587. Pevnostní město si dlouho zachovalo středověký urbanismus - dvě náměstí propojená uličkou se starou radnicí. Mocné hradby vytvořily základ pozdější barokní pevnosti, využívající přirozené vodoteče. Mimořádnou vojenskou a správní úlohu na hranicích českého státu potvrzovala Hradišti četná panovnická privilegia. Roku 1481 udělil městu král Matyáš Korvín znak, který se užívá dodnes. Významná vojenská pevnost, kterou chránila také mohutná barokní bastionová hradba budovaná od poloviny 17. století (vznikala téměř 100 let), nebyla nikdy dobyta. Za celou historii bylo město obsazeno cizím vojskem jen jedenkrát a to v roce 1742 pruskými vojsky, kdy bylo nuceno bez boje kapitulovat. O čtyři desetiletí později přestalo plnit pevnostní funkci, avšak teprve v polovině 19. století prolomilo krunýř hradeb a začalo se postupně stavebně rozvíjet do šíře a do dnešní podoby.

Městská část Jarošov byla založena před rokem 1220, jako součást velehradského statku. V roce 1528 se tato ves stala součástí Uherského Hradiště. V roce 1669 se zde nacházelo celkem 13,79 ha vinic, které ovšem zanikly. Součástí velehradského statku byly také Mařatice. I ony se roku 1528 staly součástí města. Víno se zde pěstovalo zřejmě už v době velkomoravské. Podle tereziánského katastru bylo na území Mařatic v polovině 18. století téměř 73 ha vinohradů, jejichž výměra se ale postupně snižovala, takže v roce 1900 zůstávalo pouhých 17 ha. V roce 1258 existovaly dvoje Míkovice - Horní a Dolní. Obě vsi splynuly někdy po roce 1360. Míkovice byly součástí kunovického panství. Celková výměra vinic byla v polovině 18. století 31 ha a tato výměra se udržela až do poloviny 19. století. Teprve poté dochází k úpadku, takže v roce 1900 zůstávalo 15 ha vinic. Součástí Uherského Hradiště se Míkovice staly v roce 1980. Vznik obcí Sady a Vésky je datován od druhé poloviny 14. století. Tehdy páni z Kunovic založili dvoje "Dörfl". V Sadech bylo v roce 1669 pouze 5,5 ha vinic, ale vínu se zde dařilo, takže v polovině 18. století to bylo bez mála 15 ha. Součástí Uherského Hradiště se Sady staly v roce 1960 a Vésky v roce 1980.

Památky

Nejvýznamnější kulturní památkou a dominantou Masarykova náměstí je soubor jezuitských staveb ze 17. a 18. století: jezuitská kolej, farní kostel sv. Františka Xaverského a budova gymnázia s divadelním sálem - Redutou, která byla po nákladné rekonstrukci znovu otevřena v roce 2001. Městu vévodí šikmá věž staré radnice. Její jádro pochází ze 14. století. Barokně přestavěná kaple sv. Alžběty z 15. století má dochovaný gotický presbytář s křížovou klenbou a vnějšími opěrnými pilíři. Nedaleko kaple je rozsáhlý komplex františkánského kláštera založeného roku 1491 biskupem Janem Filipcem. Svou barokní podobu získal na počátku 18. století. Obzvlášť cenný je refektář se štukovou výzdobou Baltazara Fontany. Součástí areálu kláštera je kostel Zvěstovaní Panny Marie, přestavěný v 17. a 18. století. Sochařsky pozoruhodný je morový mariánský sloup z let 1718 - 1721 na Mariánském náměstí a dvě barokní kašny. Jedinou renesanční stavbou ve městě je nynější Hotel Slunce, původně dům U Slunce z roku 1578. V barokní Staré zbronici z roku 1723 dnes sídlí Galerie Slováckého muzea. Skvostnými interiéry je vybavena lékárna U Zlaté koruny z konce 17. století, upravená ve druhé čtvrtině 18. století.

Pozoruhodné stavby z nové doby představují klasicistní gymnázium (1884), židovská synagoga - dnes sídlo Knihovny Bedřicha Beneše Buchlovana (1904), Měšťanská beseda (1871) a nová radnice (1893) se síní vyzdobenou freskami Jože Uprky. Cennou kulturní památkou je řada sklepů táhnoucí se podél mařatických vinohradů. Některé z nich pocházejí z 18. století.

Kultura a vzdělání

Město je ohniskem kultury a vzdělanosti. Působí zde Slovácké muzeum, Slovácké divadlo, Knihovna Bedřicha Beneše Buchlovana, Střední uměleckoprůmyslová škola. Uherské Hradiště je pochopitelně přirozeným kulturním a společenským centrem Slovácka a této své role si velice váží. V roce 1884 byla ve městě založena první česká střední škola na Slovácku. Před první světovou válkou bylo otevřeno regionální národopisné Slovácké muzeum. V meziválečném období město potvrdilo svou roli centra regionu uspořádáním Výstavy Slovácka 1937, jež se stala nejvýznamnější výstavní akcí roku v celém Československu. Současné kulturní dění se soustřeďuje kolem stálé divadelní scény Slováckého divadla, Klubu kultury, Městských kin, Knihovny B. B. Buchlovana a Slováckého muzea s galerií výtvarného umění. K nejvýznamnějším kulturním aktivitám přesahujícím hranice regionu patří Festival hudebních nástrojů lidových muzik, Letní filmová škola, celostátní festival Týká se to také tebe, Slovácké slavnosti vína a otevřených památek, mezinárodní malířské sympozium Hradišťský plenér. Nesmírně bohatá je zde také sportovně společenská tradice dnes reprezentovaná zejména působením prvoligového 1. FC Slovácko. Není náhodou, že Uherské Hradiště je domovem řady mimořádných folklórních souborů. Právem je Uherské Hradiště nazýváno metropolí Slovácka.

Představení mikroregionu: Kolejní nádvoří

Mikroregion Za Moravú je vymezen přirozenými hranicemi – především svojí polohou na úpatí Vizovických vrchů a v Prakšické vrchovině, protékající říčkou Březnicí a jejími přítoky, soustavou komunikací. Jeho jádrovou obcí, které plní některé, jinak obtížně zajistitelné obslužné funkce, jsou Bílovice. Mikroregion je vymezen katastrálním územím obcí Bílovice, Březolupy, Šarovy, Částkov, Kněžpole, Mistřice, Nedachlebice,  Pašovice, Prakšice, Svárov, Topolná a Zlámanec.

Oblast mikroregionu se rozkládá v pahorkovitém a kopcovitém terénu Vizovických vrchů. Svou východní částí ( obcemi Topolná a Kněžpole ) zasahuje do Dolnomoravského úvalu, do oblasti Moravské divy a západní částí přiléhá k Hlucké pahorkatině. Většina obcí mikroregionu leží v přírodním parku ,, Prakšická vrchovina „. Nejvyšším bodem území je vrch Dubí o nadmořské výšce 429 m n. m., který se vypíná východně od Zlámance. Nadmořská výška se jinak v mikroregionu pohybuje v rozmezí od 180 m do 290 m nad mořem. Nejníže položené místo se nalézá na K.ú. Kněžpole, naopak nejvýše položená místa mikroregionu jsou v katastru Svárov.

Celková rozloha mikroregionu činí 100,69 km2. Celkový počet obyvatel mikroregionu činí 11 308. Územní celek sousedí na východě s mikroregionem Luhačovské zálesí, a na severu s mikroregionem Otrokovicko, na západě s mikroregionem, Staroměstsko a na jihu s mikroregionem Uherskobrodsko. Po ekonomické stránce mikroregion patří k průměrně vyspělým oblastem v rámci Zlínského kraje.

Bílovice

Obec se nachází 8 km severovýchodně od města Uherské Hradiště a svou geografickou polohu tvoří přirozené centrum pro okolní obce Kněžpole, Mistřice, Topolnou, Nedachlebice a Březolupy. Katastrální výměra je 657 ha. V Bílovicích žije 1818 obyvatel. Součástí Bílovic jsou i Včelary, které byly do roku 1960 samostatnou obcí. První zmínky o obci Bílovice pocházejí z 11. století. V roce 1256 se obec stala lénem olomouckého biskupství. V období let 1141 – 1256 vznikla bílovická farnost zahrnující obce Kněžpole, Mistřice, Javorovec, Topolnou, Nedachlebice, Březolupy, Svárov a Zlámanec. Ve středu obce stála tvrz, v 16. století byla přestavěna na zámek. V 19. století koupil bílovický zámek i s pozemky rod Logothettiů, z nichž Vladimír se v roce 1869 stal zakladatelem prvního dobrovolného hasičského sboru na Moravě. V roce 1854 namaloval Josef Mánes za svého pobytu v Bílovicích několika obrazů, nejznámější z nich portrét Verunky Čudové je v Národní galerii. Zámek (od roku 1945 v majetku obce, nyní sídlo obecního úřadu) patří ke kulturním památkám obce, tak jako kostel sv. Jana Křtitele z roku 1366, sousoší sv. Jana a pamětní kříž u cesty na Topolnou. Je zde mateřská a základní škola, kterou navštěvují také žáci z okolních vesnic. Vybavenost obce zahrnuje potravinářské a textilní prodejny, pohostinství, cukrárnu, zahradnictví, kadeřnictví, kosmetiku, pedikúru, lékárnu a zdravotní středisko. Sportovní vyžití umožňuje hřiště na kopanou a v soukromém areálu tenisové kurty, kluziště a volejbalové hřiště. Tradičními kulturními akcemi jsou Kateřinské krojované hody s právem, turnaj v kopané „Včelarský židlík“, fašank a Putovní pohár mladých hasičů o pohár starosty obce.

Březolupy

Březolupy jsou obcí, kterou lze nalézt na rozhraní mezi Slováckem a Valašskem, na hranici okresů Uherské Hradiště a Zlín, na potoce Březnici. Obec má v současnosti cca 1557 obyvatel. Březolupy byly založeny před rokem 1261. Při návštěvě obce a jejího blízkého okolí lze zhlédnout některé zajímavosti, jako např. barokní zámek z let 1650 – 1668 se zámeckým parkem, kostel Nanebevzetí Panny Marie, sochu sv. Jana Nepomuckého, park v centru obce (stáří přes 120 let), pomník padlých z 1. a 2. Světové války a pomník T. G. Masaryka. V obci je v provozu obecní úřad s matrikou, základní a mateřská škola, pošta, hřbitov, víceúčelová hala, knihovna, zdravotní středisko s lékárnou, autokemp „Slovácko“ a motorest „Koliba“, dům zahrádkářů s pálenicí a střelnice, sportovní a dětská hřiště. V obci je známý plochodrážní stadion. Na životě Březolup se podstatnou měrou podílí místní spolky a organizace: autoklub, červený kříž, country kapela „Jižané“ s osadou Rover Scout, český svaz bojovníků za svobodu, DDM Astra, honební společnost, farnost, hasiči, kynologové, ochránci přírody Orchis, rybáři, sdružení rodičů při ZŠ, sdružení technických sportů a činností, TJ Sokol a zahrádkáři. Tradičně se v obci pořádá jarní a podzimní automotoburza, plochodrážní závody, hody s právem, pouť, country bál, beseda se seniory, vítání občánků, setkání jubilantů, vánoční jarmark, pálení čarodejnic, fašank, pouliční turnaje v kopané a odbíjené, soutěž střelců „Zlatá diabolka“ a mnoho jiného. Obcí prochází cyklostezka. Nedaleko obce je malebný kout přírody zvaný Chrástka, jehož dominantou je rybník Hluboček z roku 1952.

Částkov

Obec Částkov se nachází v malebném údolí v okrese Uherské Hradiště. Obcí protékají potoky od Lovčic a Řásná. V Částkově na katastru o rozloze 660 ha žije 385 obyvatel. První stopy osídlení území dnešní obce pocházejí již z doby kamenné, což potvrzují nálezy pazourků a opracovaných kamenů. První písemné zmínky o existenci Částkova se datují k roku 1321. Podle pověsti nese obec své jméno po svém pánu vladykovi Částkovi, který v místě, které se dodnes nazývá Na hradě, postavil tvrz. Vladykové z Částkova se v obci udrželi až do konce 14. Století. Za českouherských válek panské sídlo úplně zaniklo, tvrz byla vypálena a v roce 1497 zbořena. Ještě téhož roku předal Jan z Kunovic obec se zbořenou tvrzí Mikuláši Hrdému z Klokočné. Obyvatelé obce se v té době zabývali hlavně zemědělstvím. Významnou dominantou obce je kaple Panny Marie Lurdské z roku 1898 a dva kříže.

V roce 1992 bylo v obci vybudováno dětské hřiště a kluziště a téhož roku zde byla otevřena i zdravotní ordinace. V průběhu 90. let byla v obci provedena plynofikace a dále rekonstrukce kaple s úpravou hřbitova. V obci byly rovněž upraveny všechny místní komunikace. V roce 1929 byl v obci založen Sbor dobrovolných hasičů. Sportovní klub vyvíjel činnost od roku 1942.

Kněžpole

Obec Kněžpole leží v rovinaté oblasti Dolnomoravského úvalu, 6 km severovýchodně od Uherského Hradiště. V obci, jejíž katastrální území činí 941 ha, žije cca 1110 obyvatel. Nejstarším dokladem osídlení na území obce je kamenný sekeromlat, nalezený počátkem 20.století při regulaci potoka Březnice. Odborníci odhadují, že byl zhotoven ve 4. tisíciletí př.n.l. Další nálezy svědčící o osídlení pocházejí z období Velké Moravy. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1920. Obec byla původně majetkem velehradského cisterciáckého kláštera. Nejstarší historickou památkou v obci je kaple sv.Anny z roku 1856, rozšířená v roce 1997 na kostel. V obci je provedena plynofikace, kanalizace a zaveden vodovod. Veřejnosti je k dispozici rozsáhlý sportovní areál se dvěma fotbalovými hřišti, tenisovými kurty s umělým povrchem, multifunkční hřiště a hřiště na beach volejbal. Nově byly vybudovány dvě dětská hřiště a in-line park. Okolí obce je protkáno řadou cyklostezek. V každém ročním období lze v Kněžpoli navštívit akci, která souvisí s lidovou či církevní tradicí. Na sklonku zimy vychází do ulic fašankový průvod, na jaře zdejší chasa staví a o měsíc později kácí máj, v červenci se slaví svatoanenská pouť, příznivce hudby tradičně láká přehlídka dechových hudeb, předposlední víkend v říjnu se konají slovácké hody s právem a o čtrnáct dnů později dozvuky aneb babské hody. Závěr roku patří již tradičnímu rozsvěcování betléma. Údolní niva řeky Moravy je významnou zásobárnou podzemní vody. Na třetině katastrálního území obce roste lužní les, který ukrývá ráj pro rekreační rybáře a to slepé rameno řeky Moravy, zvané Kanada. Od roku 1998 je tato oblast přírodní rezervací. Významná je zejména vodní květena. Doposud zde roste např. kotvice plovoucí, kriticky ohrožený druh evropské flóry. V roce 2015 byl v blízkosti Kanady vyhlášen památný strom - dub letní. V roce 2000 byla na území obce vyhlášena další přírodní rezervace Trnovec s výskytem ohrožených druhů rostlin a živočichů.

Mistřice

Obec Mistřice se nachází na ploše 1000 ha východně od města Uherské Hradiště. Žije v ní 1180 obyvatel. K Mistřicím je od roku 1960 přičleněna místní část Javorovec, dříve samostatná obec. První zmínka o vsi se datuje z roku 1247. V obci se ve středověku na lokalitě Val nacházela tvrz. Obyvatelé se zabývali především zemědělstvím a řemesly, později i vinařstvím. V 19. století byl v obci v provozu větrný mlýn a hospoda. Od roku 1791 byla v Mistřicích zřízena škola. Od roku 1978 je zde i mateřská školka. Nejcennější historickou památkou obce je kaple Nejsvětější Trojice z let 1874 – 1883. V kapli jsou malby malíře Kubíčka a sochy Panny Marie, sv. Václava, sv. Floriána a sv. Terezičky. V místní části Javorovec se nachází kaplička z počátku 18. století, která byla v letech 1987 – 1988 restaurována. Koncem 20. století obec prošla dalším rozvojem. Roku 1957 byla vybudována první část obecního vodovodu (dokončen v roce 1983). Od roku 1951 působilo v Mistřicích zemědělské družstvo. Po roce 1989 byla v obci realizována řada akcí, zaměřená na zkvalitnění života občanů. Nyní jsou zde čtyři prodejny, ordinace praktického lékaře a stomatologa, tři hostince, kavárna a cukrárna. Rekonstrukcí prošly budovy školy a školky i taneční výletiště. Obec dbá důsledně i na ochranu životního prostředí, byly zlikvidovány černé skládky, provedeny terénní úpravy a výsadba. Pro potřeby rybářů i odpočinku občanů byla provedena obnova rybníků. V roce 1899 byl v obci založen Sbor dobrovolných hasičů. Roku 1941 byl založen spolek divadelních ochotníků Máj, v roce 1943 sportovní klub a v roce 1948 Slovácký krůžek.

Nedachlebice

Obec se nachází 12 km severovýchodně od Uherského Hradiště. Protéká jí Zlámanecký potok. V obci žije 808 obyvatel. Lesy zaujímají polovinu katastrálního území. O původu názvu se vypravuje legenda, že v místě, kde stojí nedachlebský dvůr, stával uprostřed lesů dvorec a jeho majitel tady pásl ovce. Lesy později smýtil a paseku podsel obilím, tomu se však v neúrodném místě příliš nedařilo. Vida, že bude chleba málo, pojmenoval krajinu i dědinu Nedachlebice. Podle jiné verze stála původně na tomto místě ves Chlebice. Nedachlebský pán prý nabízel občanům panské lesy za mnoho peněz a velké roboty, aby měli po vyklučení lesa dostatek chleba. Občané však nechtěli a obec se tak začala jmenovat Nedachlebice. Stará pečeť připomíná kdysi kvetoucí vinařství. V Nedachlebicích se také dařilo chovu ryb, v roce 1686 zde bylo devět rybníků. Do konce 19.století vinohrady zcela vymizely, zaniklé rybníky jsou obnovovány. Na tradici vinařství a chovu ryb navazuje symbolika obce, ve znaku je uplatněn motiv vinného hroznu a ryby, štika drží v tlamě osekanou větev – symbol převzatý z erbu někdejších držitelů osady a pánů na nedachlebické tvrzi Januarů ze Strachnova. Nedachlebice byly původně zeměpanské zboží, které Přemysl I. daroval roku 1209 olomoucké kapitule. Později se ves stala majetkem Kuželů, jejichž jedna větev se psala po Nedachlebicích. Ve 14 století byla v osadě vybudována tvrz. Z dalších nedachlebických pánů to byli vladykové z Korotína (1520 – 1560) a January ze Sttrachnova (1574-1603). Majitelé se často střídali, až v roce 1618 koupil Nedachlebice Fridrich z Kounic, panství Nedachlebice Kounicům náleželo až do konce patrimoniální správy. K významným stavbám v obci patří Dubovský mlýn s pálenici a kostel sv. Cyrila a Metoděje, postavený v letech 1994 – 1998.

Pašovice

Obec Pašovice leží 6 km od Uherského Brodu. Katastrální výměra obce činí 484 ha a k trvalému pobytu je hlášeno 720 obyvatel. Název obce je odvozen podle jména rodu, který vesnici založil. První uvedení místního názvu se váže k roku 1365. V roce 1663 se odehrála bitva u lesa Chlupáče, kdy se postavili Moravané proti Turkům. Obecní kronika je vedena od roku 1790. K významným osobnostem obce patří spisovatelka Františka Pecháčková (1904‐1991) a akademický malíř František Peňáz (1912-1997). V obci je v provozu mateřská škola. Nákup denní potřeby si občané mohou zajistit v nákupním středisku Jednota. V obci se nachází pohostinství, zdravotní středisko a v roce 1999 zde byla vybudována výdejna léku. Ke sportovnímu vyžití obyvatel je zde zbudováno koupaliště a tenisový kurt.

Ke kulturním a společenským akcím je k dispozici kulturní sál a kavárna. Od roku 1928 v obci působí Sbor dobrovolných hasičů, který zajišťuje protipožární prevenci a likvidaci mimořádných událostí. Dalšími organizacemi jsou Svaz zahrádkářů, Myslivecký spolek, Český Červený kříž a od roku 1998 zde velmi aktivně pracuje Ochotnický divadelní spolek. Na začátku května se v obci koná pouť ke kapli, zasvěcení sv. Janu Sarkanderovi. Každoročně se třetí neděli v říjnu konají krojované hody s právem. K dalším kulturním akcím, které jsou pravidelně pořádané patří masopustní průvod masek, velikonoční pomlázka, oslava dne matek, oslava mezinárodního dne dětí a jarní stavění a kácení máje.

Prakšice

Prakšice leží při úpatí Bílých Karpat ve Zlínském kraji asi 7 km od města Uherský Brod na spojce k městu Zlín. Obec se rozkládá ve velmi malebné přírodě u říčky Holomňa a je součástí přírodního parku Prakšická vrchovina. V roce 2012 zde bylo evidováno 1016 obyvatel. Prakšice jsou starobylého původu, první písemná zpráva o jejich existenci spadá do roku 1141, druhá pak pochází z roku 1256. Obecními symboly jsou znak, pečeť a prapor. Znak obce se skládá z červeno–modrého štítu, v němž je stříbrná lilie nahoře provázená vztyčeným stříbrným a zlatým vinným hroznem. Na obecním pečetidle z roku 1687 a praporu se objevuje podobný motiv, obec byla totiž v historii známa svým vinohradnictvím, dokonce se jedna část Prakšic dodnes Vinohrady nazývá. Dominantou Prakšic je jistě kostel Krista Krále, jenž byl vysvěcen v roce 1941. Je majetkem Římskokatolické farnosti Prakšice-Pašovice a v letech 1998-2001 prošel rozsáhlou rekonstrukcí. Ke kostelu patří také nově zrekonstruovaná fara a hřbitov. V sousedství kostela roste památný strom hrušeň polnička - planuše, jejíž stáří se odhaduje na 250 let, se jako jediný strom ze Zlínského kraje se probojovala v roce 2008 mezi 10 finalistů v soutěži Strom roku. V budově obecní úřad s matrikou najdete kromě kanceláří také obřadní síň, knihovnu a sídlí zde také pobočka České pošty. Občané mohou využívat dvě prodejny Jednota, dvě pohostinství, kadeřnictví i ordinace zubní a praktické lékařky. Sportovní vyžití umožňuje areál, který zahrnuje běžeckou dráhu, fotbalové, basketbalové a víceúčelové hřiště. Děti mohou navštěvovat nově zrekonstruovanou 9-tiletou základní a mateřskou školu. Obklopuje ji krásný park sousedící se sportovním areálem, který je žákům k dispozici.Občané Prakšic stále udržují tradici slováckých hodů s právem a masopustního fašanku. Tradiční je také letní soutěž sborů dobrovolných hasičů O pohár starosty obce Prakšice a fotbalový Turnaj ulic. V obci pracuje Sbor dobrovolných hasičů Prakšice, Tělovýchovná jednota Sokol Prakšice-Pašovice, Myslivecký spolek Jeleňa, Sdružení rybářů Holomňa, Klub leteckých modelářů, motoklub a Folklorní soubor Holomňa. O veškerém dění v obci informují pravidelně vydávané Prakšické noviny a průběžně i webové stránky obce. Okolí Prakšic je díky vybudované cyklostezce vhodné pro vyjížďky na kole a nádherné lesy skýtají možnost pěší turistiky. Návštěvníci můžou navštívit i tři rybníky v katastru obce.

Svárov

Svárov se nachází asi 17 km od Uherského Hradiště, pod západními vrcholky Vizovické vrchoviny. Na katastrálním území o rozloze 191 ha žije dnes v klidném prostředí 249 obyvatel. Součástí vesnice je i místní část V Obcách, do níž vede nově vybudovaná lesní cesta. První písemná zmínka o existenci Svárova pochází z roku 1375, takže si v tomto roce vesnice připomíná 640. výročí první písemné zmínky o obci. Za dob války českého krále Jiřího z Poděbrad s uherským králem Matyášem byly zdejší tvrz i obec vypáleny a zpustošeny. Osada zůstala plných 130 let neosídlena a znovu byla obydlena až v roce 1597, kdy nově zbudovanou ves převzal Štěpán Ledenický. Svárov nemá vlastní kostel, k dochovaným sakrálním památkám patří 6 křesťanských křížů, troje boží muka a pomník obětem 1. světové války. Novější stavbou je zvonička uprostřed návsi. K občanské vybavenosti patří obecní vodovod, kanalizace, prozatím bez ČOV, plynofikace. Obec rovněž disponuje čtyřmi obecními byty. Pracovní příležitosti nabízí firma zabývající se výrobou plastů.Do školy jezdí místní děti do 5 km vzdálených Březolup, mateřskou školku navštěvují v sousedním Zlámanci. V provozu je obchod se smíšeným zbožím a hospoda. Možnost sportovního vyžití mají zájemci ve sportovním areálu s fotbalovým a tenisovým hřištěm, jehož součástí je i malé dětské hřiště. K romantickým procházkám láká okolí dvou rybníků, které se nacházejí směrem na Zlámanec. Na okolních loukách uvidíte stádo pasoucích se koní. V dolní části obce je situováno poutní místo Panny Marie, jehož překrásné okolí přímo vybízí k modlitbám a rozjímání. Pravidelně od května do října se zde každý 25. den v měsíci slouží mše svaté. Pilířem bohatého kulturního života v obci jsou Slovácké hody s právem, které se pyšní účastí mladších a starších stárků. V letošním roce byla založena tradice společného sečení trávy. Mezi další pěkné akce se zařadilo společné rozsvěcování vánočního stromu a adventní kavárna. Také pálení čarodějnic a stavění máje patří mezi stálice kultury.

Šarovy

Obec se nachází 3 km severovýchodně od Březolup na silnici do Zlína. Je poslední slováckou obcí na hranicích s Valašskem. Byla založena na konci 17. století napajedelskými pány z Rottalu poblíž původní středověké vsi Šarova, jež zanikla v době česko – uherských válek v 15. století. Katastr obce zahrnuje 225 ha, na nichž žije 245 obyvatel. Obec je plynofikována a má vodovod napojený na Zlín. Dále zde nalezneme pohostinství, kluziště se šatnami, výletiště s tanečním kolem a dětským hřištěm a cvičiště pro požární sport. Za pozornost stojí budova obecního úřadu s knihovnou, která získala v roce 1998 GRAND PRIX ´98 od Obce architektů ČR. V Šarovech je historický kamenný kříž z roku 1759, kaplička z roku 1947 a v posledních letech postavená moderní křížová cesta. Poblíž se nacházejí zbytky středověké tvrze Šarov, které se staly místem setkávání obyvatel Zlámance, Svárova, Březolup a Šarov. V obci působí velmi aktivní Sbor dobrovolných hasičů, kteří se každoročně podílejí na organizaci a zabezpečení Prvomájového poháru pro nejmladší hasiče a organizují soutěž v požárním útoku O melúnový pohár. Velmi aktivní je Sokol, jehož tři družstva soutěží ve stolním tenise. Je třeba jmenovat i občanské sdružení Šarovské hejtmanství, které se zaměřuje na popularizaci obce a organizaci akcí pro děti – pálení čarodějnic, dětský den s výletem na hrad, Drakiáda, lampionový průvod a další.

Topolná

Obec Topolná se nachází v Dolnomoravském úvalu 10 km od Uherského Hradiště. V obci žije 1610 obyvatel, katastrální výměra je 1038 ha. Nejstarší zmínka o Topolné pochází z roku 1318, kdy ji král Jan Lucemburský postoupil biskupství olomouckému. Ti ji dávali do zástavy šlechtickým rodům a roku 1582 ji prodali Zdeňkovi z Vartenberka, majiteli panství napajedelského. V majetku rodu Rottalů byla obec až do roku 1848. Ve středověku trpěla obec nájezdy kočovných turkotatarských kmenů, několikrát byla vypálena, obyvatelstvo se muselo ukrývat v okolních lesích. Původní osada měla části Pořadí a Brána. Uzavřenému prostoru oběma stranami se dříve říkalo Na Rynku, nyní Na Dědině. Název obce Topolná je odvozen od blízkého topolového lesa. Mezi zachovalé kulturní památky patří dva památné domy č. p. 90 a 93, které jsou typickou ukázkou selských usedlostí z počátku 19. století a jsou majetkem Slováckého muzea v Uherském Hradišti. V domech jsou expozice lidového bydlení. Topolná byla vždy typickou zemědělskou vesnici, velký dvůr patřil napajedelským pánům. V letech 1923–1926 byly pozemky dvora částečně rozděleny mezi topolské občany. V obci je pětitřídní základní škola s družinou a mateřskou školou, pošta, knihovna a zdravotní středisko. Bylo vybudováno víceúčelové sportovní hřiště. Většina obyvatel dojíždí za zaměstnáním do Uherského Hradiště, Napajedel, Otrokovic a Zlína. V místě působí národopisný soubor Včelaran s vlastní cimbálovou muzikou a dechová hudba Topolanka, založená roku 1899. V obci je Sbor dobrovolných hasičů, Tělovýchovná jednota, klub seniorů, zahrádkáři, myslivci , rybáři a občanské sdružení Topolská chasa. Ze zvyků se dochovaly slovácké hody, kdy krojovaná mládež obchází vesnici s doprovodem dechové hudby. Slaví se Končiny a Stavění máje.

Zlámanec

Obec Zlámanec leží jihovýchodně od Uherského Hradiště. Rozsah katastru je 810 ha, z nichž 314 ha připadá na lesy. Dnes v obci žije 305 obyvatel. Název obce znamená újezd vzniklý ve zlámaném zvrásněném reliéfu, dříve Zlámaný Vjezd. První zprávy o vzniku obce pocházejí ze 14. století. Tvrz Zlámanec se v písemných materiálech uvádí v letech 1604 – 1613. Mezi majitele patřili např. Filip ze Zástřizl, Smil Kuna z Kunštátu, páni z Kunovic, Oneš ze Šarov, Jan Bohuslav Janauer nebo Jan Jetřich Lhotský ze Ptení. V obci měla vždy početní převahu chudina, která buď pracovala na panských dvorech nebo odcházela za prací do měst. V obci se nachází tři památkové chráněné objekty. Jsou to komora u domu č. p. 5, sedlácká chalupa č. p. 37 a dřevěný kříž z roku 1784. Do drobné sakrální architektury lze zařadit kamenný kříž z roku 1886, kamenný kříž z roku 1906, boží muka, kapli a kamenný kříž z roku 1914, který je dominantou místního hřbitova. Na náves byl přemístěn pomník věnovaný obětem 1. světové války. Místní mateřská škola slouží nejen dětem ze Zlámance, ale i dětem ze sousední obce Svárov. Ke sportovnímu vyžití obyvatel bylo vybudováno fotbalové hřiště, které je užíváno k mistrovským soutěžím v kopané. Víceúčelový sportovní areál slouží v zimním období k bruslení a hokeji, v ostatním období k tenisu, košíkové, házené a dalším sportům. Kulturní dům je využíván k různým společenským událostem, např. oslavy jubilantů a pohoštění při svatbách.

Představení mikroregionu: Smetanovy sady

Lidé žijící kolem řeky Olšavy ji milovali a milují nadevše. Malá říčka líně se vinoucí v údolí mezi Prakšickou vrchovinou a Hluckou pahorkatinou, zdvihající se kopce Bílých Karpat v dáli až po soutok s řekou Moravou udává Dolnímu Poolšaví osobitý a nezapomenutelný ráz.

Od soutoku řek Olšavy a Moravy dohlédnete do Kunovic, města s historií sahající až do doby kamenné a bohatým kulturním životem. Udržuje se zde tradice jízdy králů, od roku 2011 zapsané na seznam nemateriálního dědictví UNESCO. Zdejší verbíři jsou vítězi nejedné soutěže, tanečníci souborů protancovali nejedny páry bot, zpěváci se prozpívali až do ranního kuropění a muzikanti praskli nejednu strunu. V Kunovicích působí půldruhé desítky souborů, sborů a cimbálových muzik. Zvláštní pozornost věnují dětskému folkloru. Už dvacet šest let jsou místem, kde probíhá Dětský folklorní festival Kunovské léto. Z Kunovic pocházel také Jan Hrubý, parašutista, který ve II. světové válce položil život za naši svobodu, sochař Jan Habarta, pozornost jim věnoval František Kretz, Fanek Jilík, PhDr. Vilém Hrubý DrSc. a další významní občané. Město je známé leteckým průmyslem, z dílen bývalého závodu LET Kunovice pochází světově používaný letoun L410.

Putováním proti proudu řeky mezi Míkovicemi a Podolím v podolském katastru leží skrytá a nenápadná Přírodní památka, která představuje poslední zbytek přirozeného neregulovaného koryta řeky Olšavy. Kulturní a společenský život obce probíhá za vydatné podpory ženského pěveckého sboru Podolské Frišky a jejich dětí, Friščat. Místním i přespolním slouží půjčovna krojů. Každoročně se Podolí zapojuje do charitativní akce Josefa Zimovčáka „Na kole dětem“, pravidelně pořádají např. koncerty folkové skupiny Děvčice, Dětský ples a Narozeniny mokřadů – výchovně vzdělávací ekologickou akci.

Popovice na Olšavu shlíží z návrší hojně převyšující okolní terén. K významnému kulturnímu dědictví obce patří Potomákovo muzeum lidových krojů, každoročně místní spolky pořádají krojový ples, fašank, výstavu vín, hody a další tradiční slavnosti obce. Děti od útlého věku navštěvují taneční soubor Popovjánek a chasa pak folklorní soubor Popovjan. K relaxaci i zábavě zve Amfík Bukovina, moderně zbudovaný sportovně–rekreační areál, který je svým vybavením a nabídkou vyžití jedním z největších v celém regionu. Každoročně se zde konají nadregionální akce – Tradiční jarmark, Seniorfestival, své místo zde mají divadelní představení a koncerty pod širým nebem.

Jako stuha se Olšava ovíjí kolem Veletin, malé obce s historií sahající až do roku 1131. Dnes jsou známé především areálem vinohradnických staveb v lokalitě „Stará Hora“, lisoven bez sklepa, které jsou mimo Veletin typické jen pro několik okolních obcí. Inspiraci zde hledal Dr. Lubor Niederle, profesor archeologie na Karlově univerzitě v Praze, který napsal z největší části právě ve Veletinách obsáhlé vědecké dílo z oboru archeologie „Slovanské starožitnosti”, známé u nás i v cizině, v roce 1910 si v obci postavil rodinný domek. Děti a mladí lidé udržují tradice, děvčata při vítání jara nošením Mařeny a nového léta, na svatodušní neděli pak obchůzkou Královniček, chlapci velikonočním hrkáním. Známý je také DFS Veleťánek, který byl v této obci založen již v roce 1980. V obci též působí dvě cimbálové muziky – Vinár a Litera.

Na meandry řeky Olšavy je krásný pohled v každém ročním období i z přírodní rezervace Rovná hora a z rozhledny nacházející se severně od Hradčovic, na Lhotkou, jež je součástí této obce. Rezervace je tvořena loukami a pastvinami ležícími na silně svažitých pozemcích s bohatými výskyty ohrožených druhů hmyzu. Počátky osídlení tohoto území spadají do mladší doby kamenné. Obec samotná vznikla v 11. století, na jedné z křižovatek starých obchodních a vojenských cest, směřujících do Čech, Slezska a Uher. V jejím samém centru  se nachází Slovácká hospoda, která místní tradice pojímá v tom nejširším slova smyslu, a to také svým nezapomenutelným interiérem. Vyhlášenou je dechová hudba Hradčovjanka, působí zde i mužský pěvecký sbor. Bohatá historie obce našla své vyjádření v publikaci „Hradčovice a Lhotka. Obec ve víru času“, která byla  vydána v roce 2017 ke 770. výročí první písemné zmínky o Hradčovicích.

Na Holomni, přítoku Olšavy, v nejvýchodnější obci Dolního Poolšaví Drslavicích stále dodržují tradice svých předků. Mezi ty nejkrásnější patří nošení Marka a Letéčka o Smrtné neděli, hrkání chlapců o Velikonocích a tradiční hody koncem října, kdy mládež při obchůzce obcí za zpěvu a vození živého berana dává vyniknout kráse našich krojů. Zajímavostí je sušírna ovoce v humně domu čp. 24, kde se dodnes suší ovoce podle původních zvyklostí. V katastru obce leží i místo, kde dříve stával zámeček Pepčín, který nechal postavit hrabě JUDr. Václav z Kounic pro svou druhou ženu Josefínu. Zámeček byl bohužel v roce 1981 srovnán ze zemí, nikoliv pak z paměti občanů Drslavic, kteří  spontánně 2x ročně přicházejí si toto místo připomenout v rámci setkání  občanů z širšího regionu. V katastru obce také můžete navštívit soustavu tůní, rybníku a suchého poldru na rozloze více než osmi hektarů, které byly realizovány ta účelem zádrže vody v krajině a ochrany části obce před povodněmi. Nejnovějším počinem je cyklotrasa začínající ve sportovním areálu obce směrem do Uherského Brodu. Srdečně vás zveme.

Oblast Dolního Poolšaví je jako všude na Slovácku typická svou pohostinností a vlídností, vínem, slivovicí a slováckým folklorem, přesvědčte se sami.

Toš vitajte v Dolním Poolšaví!

Představení mikroregionu: park u Obchodní akademie

„Široká dolina, úrodná rovina, zahrady, pole, vinohrady, z Hradišťa kúsek dál, hrad Buchlov – lesů král, z dávných dob na skále, stojí tady…“

Slova písně „Zahrada Moravy“ plně vystihují krajinu pod Buchlovem. Kraj protkaný historií, pověstmi o dobách dávno minulých, krásnou přírodou, ale i kraj lidí respektujících a dodržujících dávné tradice. Jednou z takových tradic je například včelařství, které provází člověka takřka od nepaměti, vždyť nejstarší zmínky o sběru včelího medu se datují do 12. tisíciletí př. n. l. Z té doby se dochovala kresba znázorňující vybírání medu v Pavoučí jeskyni poblíž Bicorp u Valencie.

Vyřezávané úly vymizely z moravské krajiny v polovině 20. století. Kdysi stály skoro u každého stavení a dnes nám začínají chybět. Také proto vznikla myšlenka společného projektu, na jehož konci bylo zhotovení čtrnácti krásných a umělecky hodnotných klátových úlů se šindelovými stříškami. Najít vhodné, téměř tři sta let staré duby, nebylo jednoduché, ale tady se to podařilo. A jak úly vypadají? Při jejich prohlídce budete pátrat v paměti, do jaké pověsti patří třeba k smrti vystrašená žena s dítětem v náručí, sklář se sklářskou píšťalou, pasáček ovcí či vinař. …že jsou Vám tyto výjevy povědomé? Není divu. Výtvarné předlohy čerpali autoři z knížky „Pohádky a pověsti Buchlovských hor“, která byla výstupem jiného projektu. Těm pozorným neunikne ani značka, která ale neslouží jako ozdoba, ale určuje vlastnické znamení.

I takový je mikroregion nesoucí jméno po stařičkém, hrdém hradu Buchlov. Že Vás toto místo zaujalo? Přijměte prosím pozvání do Mikroregionu Buchlov – území 14 obcí: Buchlovice, Boršice, Břestek, Hostějov, Medlovice, Modrá, Osvětimany, Salaš, Staré Hutě, Stupava, Stříbrnice, Tupesy, Velehrad, Zlechov. V každé obci najdete jeden úl, který si budete moci prohlédnout, a pokud budeme mít štěstí, tak v příštím roce ochutnat i med od včelek, které se zde letos poprvé zabydlely.

Nádvoří a sklepy Františkánského kláštera

 

Boršice

Boršice jsou velkou slováckou vinařskou obcí s 2 220 obyvateli, ležící v podhůří Chřibů v nadmořské výšce 188-334 m. Boršický katastr má rozlohu 984 ha a rozkládá se v údolí Dlouhé řeky a Medlovického potoka.

Dominantou obce je kostel sv. Václava. Svou polohou a přírodními podmínkami jsou Boršice předurčeny pro pěstování vinné révy a výrobu vína. Obec je vyhlášená koštem vína, který se koná každý rok na velikonoční neděli v sále kulturního domu, a jsou zde vystavovány vzorky vín v počtu okolo jeden tisíc. Obec udržuje bohaté lidové tradice. Folklorní soubor Pentla ve spolupráci s obecním úřadem a místní mládeží pořádá mnoho kulturních akcí, např. každou třetí říjnovou neděli Slovácké hody s právem, jejichž součástí je hodová zábava, na které hraje domácí dechová hudba Boršičanka.

Obec Boršice se v roce 2014 umístila na 1. místě v celostátní soutěži O nejlepší obecní a městský zpravodaj, kterou pod záštitou ministra financí pořádá Univerzita Palackého v Olomouci.

Oficiální stránky obce: www.borsice.cz

Břestek

Obec Břestek leží v malebném údolí Zlechovského potoka v nadmořské výšce 238 m a je jednou z nejseverněji položených vinohradnických obcí. V břesteckém katastru, který se rozkládá na ploše 1 406 ha a jehož součástí je i osada Chabaně, žije 810 obyvatel. Břestek patří mezi nejstarší obce Zlínského kraje. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1141.
Ke zdejším kulturním památkám patří barokní socha sv. Jana Nepomuckého z 1. pol. 18. století, a kaplička Panny Marie Sedmibolestné, postavená roku. Architektonicky velmi zajímavou stavbou z roku 1888 je také novogotická zvonice na návsi. Památkově chráněné chalupářské stavení č. p. 157 je typickou stavbou lidové architektury s historickým vinným sklepem z 19. století. V obci jsou také dva pomníky věnované obětem 1. a 2. světové války.
Zdejší přírodní zajímavostí je památný strom sekvojovec obrovský s obvodem kmene 612 cm a výškou 32 m, rostoucí na Chabaních. Traduje se, že byl vysazen zhruba před 200 lety hrabětem Berchtoldem. Přírodní památka Břestecká skála, představující pískovcové skály ukryté v lesním porostu nedaleko od obce, je vyhledávána nejen turisty, ale i horolezci.
V obci jsou lidové tradice stále živé díky pořádání četných kulturních akcí (např. Vaření trnek, Šlapání zelí, Rozsvěcení dýní, Martinské hody a další). Obec je také známá tradičním lednovým putováním kolem Břestecké skály, koštem vín na „bílou“ velikonoční sobotu, červencovým folkovým festivalem Břestecký pinkl a zářijovou krojovanou poutí ke kapličce Panny Marie Sedmibolestné.

Oficiální stránky obce: www.brestek.cz

Buchlovice

Městys Buchlovice je největší obcí Mikroregionu Buchlov jak výměrou katastru (3 196 ha), tak i počtem obyvatel (2 442 osob). Městečko leží na březích Buchlovického potoka v nadmořské výšce 234 m na jihovýchodním úpatí Chřibů, jemuž dominují vrchy Holý kopec, Buchlov a Modla. Buchlovice jsou jednou z hlavních bran do Chřibů, výchozím místem turistických stezek i cyklistických tras, které nás zavedou k nejzajímavějším místům v okolí.
Dávné osídlení místa dokumentují pravěké nálezy z období paleolitu a neolitu, významné slezsko-platěnické hradisko na Holém kopci a menší, stejně staré hradisko na Modle.
O samotném městečku se poprvé dozvídáme z listiny z roku 1202. Od roku 1540 se Buchlovice staly trvalou součástí panství hradu Buchlova. S Buchlovicemi jsou spojeny významné národní kulturní památky, mezi něž patří hrad Buchlov, založený českým králem v 1. polovině 13. století jako strategická a správní pevnost. Na sousedním kopci stojí raně barokní kaple sv. Barbory z let 1672 – 1673, která sloužila jako hrobka rodu Berchtoldů.
Další národní kulturní památkou je zámek Buchlovice z počátku 18. století, postavený Janem Dětřichem z Petřvaldu. Zámecká zahrada a park vznikaly současně se zámkem od počátku 18. století a dnes patří rovněž k nejvýznamnějším u nás.
K dalším pamětihodnostem náleží raně barokní kostel sv. Martina, vystavěný v letech 1640 – 1643, sousední fara vznikla ve stylu venkovského baroka kolem roku 1670. Neméně významnou památkou je pozdně gotická kaple sv. Alžběty na hřbitově - původně sbor Jednoty bratrské - pocházející z poloviny 16. Století, bývalý lovecký zámeček a raně barokní kaple sv. Kříže z let 1670 – 1680 jsou nejstaršími stavbami v místní části Smraďavka, která dostala své jméno podle vyvěrajících sirovodíkových pramenů.
Na buchlovickém náměstí můžeme navštívit Muzeum Podhradí Buchlovice, jež nabízí expozici věnovanou čtrnácti obcím Mikroregionu Buchlov a přibližuje dějiny, národopis a život městečka. Jeho součástí je výstavní Galerie na půdě a turistické informační centrum.
Buchlovice jsou známé nejen kulturními památkami a krásou okolní přírody, ale i každoročně pořádanými kulturními akcemi. Za všechny jmenujme alespoň ty největší – Buchlovské hudební léto, Festival česneku, Kosecké písně, Svatomartinské hody s právem aj.

Oficiální stránky městysu: www.buchlovice.cz
Turistické informační centrum Buchlovice: www.tic.buchlovice.cz

Hostějov

Obec Hostějov leží na jižním okraji Mikroregionu Buchlov v nadmořské výšce 345 m. Území je charakteristické kopcovitou krajinou Kyjovské pahorkatiny, která se rozkládá mezi horským masivem Chřibů a údolní nivou řeky Moravy. Okolní krajina je zemědělsky využívaná, v jižní části katastru se pěstuje vinná réva. Hostějov je nejmenší obcí tohoto mikroregionu - rozloha katastru činí pouhých 96 ha. Trvalý pobyt na území této malé vesničky má 37 obyvatel, čímž se Hostějov řadí mezi obce s nejnižším počtem obyvatel nejen ve Zlínském kraji, ale i v celé České republice.
Založení vesnice se podle pověsti datuje už do doby cyrilometodějské. Na místě dnešního Hostějova prý založili kněží kláštera sv. Klimenta hostinec pro poutníky, kteří směřovali po staré cestě na Velehrad a do Pomoraví. Úsměvný je výklad vzniku názvu obce, podle něhož v těch dobách veselá společnost při přenocování na těchto místech všechno „prohostila“, čili projedla a propila. První skutečná písemná zmínka o obci pochází z roku 1371, kdy ji moravský markrabě Jan Jindřich odkázal spolu s Bzencem a dalšími obcemi svému synu Soběslavovi jako část bzeneckého panství.
Nejvýznamnější hostějovskou památkou je čtyřhranná kamenná kaple – zvonice s malým oltářem a obrazem Božské Matky z roku 1866 a tři kamenné kříže.
Staré zvyky udržované ještě v minulém století se nezachovaly. Dřívější prosebná procesí byla obnovena v roce 2010, kdy se poprvé uskutečnila májová pouť k Panně Marii Pomocnici křesťanů. Svou dlouholetou tradici má Štěpánská zábava.

Oficiální stránky obce: www.hostejov.cz

Medlovice

Obec Medlovice se rozkládá na území 292 ha na jižním úpatí Chřibů mezi městysem Osvětimany a obcí Stříbrnice v nadmořské výšce 330 m. V současné době má 468 obyvatel a patří věkovým průměrem k nejmladším v širokém okolí.
První písemná zmínka o Medlovicích je z roku 1351. Osada - podle pověsti založená uhlířem Medlem - zde však byla pravděpodobně již dříve. V roce 1538 byla obec připojena k buchlovskému panství. Předtím patřila k panství bzeneckému, o čemž svědčí dochované prvky, jež jsou součástí tradic – např. podoba hodového práva. Také vinný list ve znaku tuto příslušnost k vinařskému panství dosvědčuje, přestože poloha obce pro pěstování vína není příliš vhodná.
V obci stojí kaple Panny Marie, vysvěcená v roce 1866. Zajímavostí je, že měla být původně zasvěcena sv. Martinovi, ale obraz sv. Martina, darovaný hraběnkou Ludmilou Berchtoldovou, se na oltář nevešel. Roku 1930 byl v obci odhalen pomník T. G. Masaryka. Busta byla v roce 1939 zakopána a po válce - spolu s pamětní deskou zemřelým v I. a II. světové válce - slavnostně znovu instalována a zůstala na svém místě po dobu celé „normalizace“. V katastrálním území obce se nachází lom jaspisových porcelanitů, jedna ze tří lokalit v Evropě. Přírodní terakotou z tohoto lomu se kdysi zpevňovaly cesty, například i v zahradě buchlovického zámku. Pro unikátnost naleziště je těžba dnes již zastavena. Tato oblast o rozloze 1,16 ha je chráněna jako přírodní památka.
Také v této slovácké vesničce se udržují tradice, jako jsou fašanky, velikonoční hrkání, stavění máje, říjnové Havelské hody, Mikuláš, Luca a jiné.

Oficiální stránky obce: www.obecmedlovice.cz

Modrá

Obec Modrá leží v malebném údolí Modranského potoka v nadmořské výšce 220 m a těsně sousedí s obcí Velehrad. Na území katastru o velikosti 182 ha dnes žije 710 obyvatel.
Obec vznikla legislativně na místě malé osady s původním názvem Neudorf až v roce 1786, ale četné nálezy dosvědčují, že její historie sahá mnohem dál. Nejstarší nálezy dokazují, že zde již před více než 6000 lety – v neolitu - žili zemědělci. Rozsáhlé osídlení zdejší lokality proběhlo po příchodu Slovanů. Velmi významný byl v roce 1911 objev pozůstatků slovanského kostelíka, pocházejícího z přelomu 8. a 9. století. Tato ojedinělá archeologická lokalita Na Díle byla vyhlášena národní kulturní památkou. Dnes stojí v blízkosti základů hypotetická rekonstrukce původního kostela sv. Jana, která je symbolickým památníkem Velkomoravské říše a slouží ke kulturním akcím i svatebním obřadům.
Nedaleko pod kostelíkem je vybudován Archeoskanzen Modrá, největší raně středověký archeologický skanzen v ČR, botanická a sladkovodní expozice Živá voda s unikátním podvodním proskleným tunelem délky 8 metrů, umístněným pod hladinou rybníka a novou turistickou atrakcí je Centrum slováckých tradic, ve kterém návštěvníci najdou přednáškovou síň, místnosti pro ochutnávku až stovky vzorků destilátů a stejného počtu vzorků vín, dvě funkční pálenice, kde bude přeměna ovocných kvasů v destiláty i elektronicky řízená sušárna ovoce, zeleniny a hub.
Modrá je známá nejen krásnou krajinou s vinohrady, 8 rybníky plnými ryb a bohatou historií, ale i společenským životem s kulturními a vinařskými tradicemi, jako je fašank, pochovávání basy, pálení Morany, klepání po dědině a vodění Jidáše, velikonoční pomlázka, Josefovský košt vína, Vinobraní, Mikuláš, slavnosti Slunovratu, Den medu a medoviny apod.

Oficiální stránky obce: www.obec-modra.cz

Osvětimany

Městys Osvětimany leží na jižním úpatí Chřibů u soutoku dvou potoků - Klimentského a Hruškovice - v nadmořské výšce 278 m. V katastrálním území o rozloze 1 943 ha dnes žije 850 stálých obyvatel.
I když první písemná zpráva o obci pochází až z roku 1350, první zmínky o vzniku obce sahají již do doby velkomoravské, a to ve spojitosti s horou sv. Klimenta. Z té doby také pravděpodobně pochází název obce. Pověst vypráví, že se zde setkala byzantská mise vedená bratry Cyrilem a Metodějem s vyslanými muži (many), přičemž prý řekl Metoděj svému bratru „Bůh osvěť ty many“, a tak měl vzniknout název Osvětimany.
Dominantou městyse je barokní kostel sv. Havla vystavěný v letech 1674 – 1691, pod kostelem stojí barokní fara z konce 17. století. V Osvětimanech se dochovaly dvě památné sochy, a to socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1731, a socha Panny Marie z roku 1910. V katastru se nachází také několik křížů, hraniční kameny a kaplička sv. Vendelína u silnice na Vřesovice. Severozápadně od obce, uprostřed chřibských lesů, je ukryta již zmíněná Národní kulturní památka Hradisko sv. Klimenta se zbytky církevní stavby. Podle archeologického výzkumu bylo velkomoravské hradisko vybudováno Slovany asi v polovině 9. století. V hradišti najdeme dřevěnou kapli, pocházející z roku 1964, a zvonici sv. Gorazda, postavenou v roce 1985.
V jižním okraji katastru leží Přírodní památka Ježovský lom - bývalý pískovcový lom, který je ukázkou flyšové sedimentace a lokalitou s výskytem vzácné teplomilné flóry a fauny.
Osvětimany dodnes žijí bohatým kulturním životem. Mezi nejvýznamnější akce patří plesy, Fašank, Výstava vín, Čarodějnický rej, Folklorní festiválek, Rybářské závody a říjnové krojované Slovácké hody s právem.

Oficiální stránky městysu: www.osvetimany.cz

Salaš

Údolní obec se rozprostírá kolem potoka Salašky v nadmořské výšce 270 m. Po obou stranách je chráněna svahy pohoří Chřibů. Na území o velikosti 1 787 ha žije 385 stálých obyvatel.
První samostatné chalupy lesních dělníků, kteří na buchlovském panství klučili lesy, zde vznikaly již v 17. století. Podle místní kroniky vznikla osada Salaš mezi léty 1652 – 1664, ale kdy z osady vznikla obec, nelze s určitostí říci. Název obce a obecní znak připomínají tradici chovu ovcí.
Ze sakrálních staveb se v obci nachází kaple postavená roku 1933, zasvěcená sv. Janu z Nepomuku, a dřevěná zvonice z 19. století. Západně od obce leží 12 m vysoká pískovcová skála Buchlovský kámen. Zlacká studánka, vyvěrající 1 km severovýchodně od obce, byla vybudována roku 1862. Podle místní pověsti byl pramen vody objeven při pokusu najít zlato. Pramen studánky U Lvích hlav chrání dvě kamenné lví hlavy, z nichž vytéká voda bohatá na vápník.
Obec žije poměrně bohatým kulturním a sportovním životem. Tradičními událostmi jsou Salašská pouť, Košt slivovice, Neckyáda, Výstava hub, Atletické závody dětí a řada soutěží v požárním sportu.

Oficiální stránky obce: www.salasuh.cz

Staré Hutě

Obec Staré Hutě leží v údolí říčky Kyjovky v nadmořské výšce 393 m, na ploše 736 ha. Je obklopena loukami, pastvinami a chřibskými - převážně bukovými - lesy. V současné době v obci žije 131 osob. Co do počtu obyvatel je druhou nejmenší obcí Mikroregionu Buchlov.
Jak už název napovídá, obec vznikla v souvislosti se založením zdejších skelných hutí někdy na počátku 18. století. Podle záznamů vrchnostenského úřadu to bylo v roce 1701, podle jiných údajů v letech 1650-1675. Sklárna patřila rodu Petřvaldů a byla nazývána Buchlovskou sklárnou. V roce 1876 sklárna zastavila výrobu a došlo k jejímu zániku.
V obci stojí kaplička Panny Marie, pocházející z druhé poloviny 19. století. Asi kilometr východně od obce leží Zikmundův dvůr, někdy nazývaný též Zikmundov či Dvorek, který je velmi starého data. Poprvé se objevuje na rytině hradu Buchlova z roku 1719. V současné době je v soukromém vlastnictví a slouží jako statek s možností ubytování a vyjížděk na koních.
V místě, kde dříve býval dvůr sklárny, roste stará lípa malolistá, chráněná jako památný strom, s obvodem kmene 400 cm a výškou 22 m. Další památný strom roste na okraji bukového lesa, asi 1 km severovýchodně od středu obce. Jedná se o dub zimní s obvodem kmene 530 cm a výškou 28 m.
V obci se každoročně koná únorový Dětský karneval, Velikonoční zábava a v červenci Trakačové závody.

Oficiální stránky obce: www.starehute.cz

Stříbrnice

V údolí Medlovického potoka, v nadmořské výšce 240 m a na výměře 608 ha se nachází obec Stříbrnice se 418 stálými obyvateli.
Stříbrnice patří k nejstarším obcím Uherskohradišťska. Naši slovanští předkové zde žili již v období Velkomoravské říše. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1141. Název byl původně odvozován od slova srebro (stříbro), jež se údajně mělo v oblasti dnešních Stříbrnic nacházet. Geologický podklad katastru však nenasvědčuje tomu, že by tu byly stopy po stříbrné rudě. Druhá teorie o původu názvu souvisí se stříbrnou bránou, která byla v místech nynějších Stříbrnic postavena a která mohla dát obci jméno.
Nejstarší stavbou v obci je patrně barokní kaplička sv. Prokopa z roku 1749. Dominantou Stříbrnic je farní kostel sv. Prokopa z roku 1908, zbudovaný v novorománském slohu. Na návsi najdeme barokní morový sloup se sochou bičovaného Krista z první poloviny 18. Století a od roku 1733 stojí na rozcestí nad Smraďavkou socha sv. Jana Nepomuckého.
Krajinářsky i přírodovědně je významné území Stříbrnických pasek, které bylo v roce 1993 vyhlášeno přírodním parkem a později sloučeno s Přírodním parkem Chřiby.
V obci se každoročně koná řada kulturních akcí, jako je Myslivecký a Maškarní bál, Fašank, Stavění a kácení máje, Martinské hody s právem a mnoho jiných.

Oficiální stránky obce: www.stribrnice.cz

Stupava

Obec Stupava se rozkládá na obou březích horního toku říčky Stupavky na ploše 711 hektarů v nadmořské výšce 345 m, uprostřed chřibských lesů. V současnosti žije na území obce 146 obyvatel. První známky spojené se jménem Stupava pocházejí z roku 1407. Samotná obec byla založena patrně v letech 1680 – 1690 jako uhlířská osada. Její název je zřejmě odvozen od říčky Stupavky.
Dominantou obce je kostel sv. Klementa, který byl postaven roku 1859. Díky mimořádně krásnému, členitému okolí, rozlehlým lesům a čistému ovzduší je obec vyhledávána chalupáři, chataři a turisty.
V obci se každoročně koná několik kulturních akcí. Mezi nejvýznamnější patří lednový Dětský karneval, Stavění a kácení máje, Košt gulášů na začátku července, Zbojnická noc o prázdninách a listopadová Pouťová zábava.

Oficiální stránky obce: www.obec-stupava.cz

Tupesy

Obec Tupesy se rozprostírá na území 583 ha v úrodné nivě Zlechovského potoka v nadmořské výšce 216 m. V obci v současné době žije 1 128 obyvatel.
První písemná zmínka o Tupesích pochází z roku 1220, kdy je obec zmiňována jako součást majetku velehradského kláštera.
Nejstaršími památkami Tupes jsou barokní boží muka z roku 1677, socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1735, novorománská kaple Navštívení Panny Marie, postavená roku 1854, a dům drobného zemědělce a hrnčíře, představující původní vesnickou architekturu přelomu 19. a 20. století, ve kterém dnes sídlí Muzeum keramiky.
Tupesy jsou proslulé také pěstováním vinné révy a vinařstvím, které neoddělitelně doprovázelo hospodářský rozvoj obce již v minulých stoletích.
Tupesy jsou typickou slováckou obcí, jejíž bohatá tradice hýřící barevností krojů žije i v současnosti v podobě fašanků, spojených s masopustními průvody v doprovodu cimbálové muziky a říjnových císařských hodů, při kterých je průvod chasy doprovázen dechovkou, zpěvy ženáčů a místních mužských a ženských pěveckých sborů. K dalším významným událostem v obci patří vynášení Moreny, „hrkání“ chlapců, „šlahačka“, výstava vín, dětská pěvecká soutěž Tupeský džbáneček, plesy, stavění a kácení máje, den dětí, vyřezávání dýní a mnoho dalších.

Oficiální stránky obce: www.tupesy.cz

Velehrad

Obec Velehrad leží mezi výběžky Chřibů v jednom z nejmalebnějších koutů Slovácka. Nadmořská výška obce je 219 m a v jejím katastru o výměře 2 225 ha dnes žije 1 281 obyvatel. Velehrad je významným duchovním centrem, místem církevních poutí, shromáždění a cyrilometodějských oslav. Významnou událostí pro Velehrad byla návštěva hlavy katolické církve, papeže Jana Pavla II., v roce 1990.
Už od středověku je obec spojována s hlavním střediskem Velké Moravy. V pramenech z 9. století však sídlo tohoto názvu není nikde zmíněno. Nejstarší doklad pro jméno Velehrad je až v listině z roku 1141. Na základě archeologických nálezů lze soudit, že velkomoravský Veligrad byl lokalizován v dnešním Starém Městě.
Nejvýznamnější památkou obce je rozsáhlý komplex kláštera, vybudovaného v románsko-gotickém slohu s pozdějšími barokními úpravami. Velehradský klášter je bývalý cisterciácký klášter založený na počátku 13. století a je tak nejstarším cisterciáckým klášterem založeným na Moravě. Jeho součástí je bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje, která je nejvýznamnější poutní bazilikou České republiky.
V bezprostřední blízkosti kláštera najdeme několik sakrálních památek. Patří mezi ně např. kaple sv. Jana Nepomuckého z roku 1715, kostelík Zjevení Páně (kaple Cyrilka) postavený ve 13. Století a sousoší sv. Rozalie se sloupem Panny Marie, pocházející z 18. století.
Velehrad je jedním z nejznámějších poutních míst u nás. Každoročně se zde v červenci konají Dny lidí dobré vůle – Večer lidí dobré vůle a Národní pouť. Dalšími významnými kulturními akcemi jsou plesy na začátku roku, zářijové Slovácké hody s právem, listopadová Cisterciácká pečeť – výstava a soutěž košer a mešních vín, Štěpánský koncert v bazilice a mnoho dalších.

Oficiální stránky obce: www.velehrad.cz

Zlechov

Obec Zlechov leží podél Zlechovského potoka v nadmořské výšce 208 m a se sousední obcí Tupesy tvoří konurbaci. Zlechovský katastr má rozlohu 649 hektarů a v současnosti v něm žije 1 697 obyvatel.

V katastru obce se nachází jedno z nejstarších slovanských sídlišť u nás. Byly zde však objeveny i nálezy z období paleolitu a neolitu. Obec vznikla pravděpodobně v průběhu 11. století. Nejstarší zmínka o obci však pochází teprve z roku 1207 a potvrzuje příslušnost vsi k velehradskému klášteru, jenž přinesl rozvoj řemesel i pokrokové způsoby obdělávání půdy a začal v našem kraji s pěstováním vinné révy, kterou řád potřeboval k bohoslužebným účelům. Název obce bývá odvozován od „vsi lidí Zlechových“, ve 13. století se objevuje i varianta Lechov, tedy vesnice Lecha nebo Zlecha.
Nejstarší památkou v obci jsou boží muka u silnice do Tupes, postavená roku 1674. Dále barokní socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1733. Na poli směrem ke Starému Městu stával asi 1 m vysoký kamenný smírčí kříž, pocházející pravděpodobně ze 17. století. Dnes je uložen v Galerii Slováckého muzea v Uherském Hradišti. Poměrně novou dominantou obce se stal kostel sv. Anny, vysvěcený v roce 1994.
Nejvýznamnější tradiční akcí jsou říjnové Slovácké hody s právem, tzv. císařské. Název vznikl podle nařízení císaře Josefa II., který takto určil hodové zábavy pro vesnice bez místního kostela. V době Velikonoc ožívá Zlechov charakteristickými velikonočními zvyky, jako je „hrkání“ a „šlahačka“. Dalšími kulturními akcemi obce jsou plesy na začátku roku, košt vína a slivovice, stavění a kácení máje, Mikuláš, adventní koncert a řada dalších.

Oficiální stránky obce: www.obeczlechov.cz

Mikroregion oblasti Východní Morava se rozkládá v podhůří dvou nejvyšších vrcholů Bílých Karpat - Velké Javoriny a Velkého Lopeníku na Moravsko-slovenském pomezí. Sdružuje obce Březová, Dolní Němčí, Horní Němčí, Lopeník, Slavkov, Starý Hrozenkov, Strání, Vápenice a Vyškovec.

Tento krásný kout Zlínského kraje svým návštěvníkům nabízí tisíce hektarů unikátních květnatých luk s nejbohatším výskytem orchidejí ve střední Evropě. Kromě kouzelné přírody tato oblast vyniká jedinečným folklórem a lidovými zvyky, pestrostí krojů, dobrou slivovici a dvousetletou sklářskou tradicí.  Oblast Bílých Karpat byla po mnoho staletí citlivě kultivována člověkem. Přesto, nebo právě proto, se zde dochovaly mimořádně cenné přírodní a krajinné hodnoty. Díky tomu byla Chráněná krajinná oblast Bílé Karpaty zařazena mezi evropské biosférické rezervace UNESCO. Na trase Vás čeká kromě jiného i „krajinná zahrada“ - oblast Moravských Kopanic. Je to jeden z nejmalebnějších koutů Bílých Karpat.  Svérázná oblast vzniklá staletým harmonickým soužitím člověka a přírody.Milovníkům turistiky nabízí možnost hřebenových túr v panenské přírodě chráněné krajinné oblasti. Tvoří ji jedinečné přírodní společenství, které je domovem řady vzácných živočichů a rostlin. Zvláštností jsou zdejší parkové krajiny a horské louky poseté mnoha druhy chráněných orchidejí-vstavačů, symbolicky střežených hustými bučinami lesů, patřících k nejkrásnějším a nejzachovalejším v České republice. Bílé Karpaty ale nenabízí jen krásnou přírodu, ale také kulturní, společenské a sportovní vyžití. V mikroregionu Bílé Karpaty najdete kvalitní sportoviště, cyklostezky a cyklotrasy a velké možnosti pro pěší turistiku i rodinnou rekreaci. Obce mikroregionu pořádají řadu folklórních a kulturních akcí, z nichž některé mají nadregionální i mezinárodní význam.

 

BŘEZOVÁ

Obec Březová (1100 obyvatel) leží v kotlině mezi Studeným Vrchem a Velkým Lopeníkem.  Významnou dominantou a hodnotným dokladem architektonické tvorby je novogotický kostel sv. Cyrila a Metoděje, který byl prohlášen kulturní památkou. Vesnice si zachovala svůj svéráz také krojem, který si udržel charakteristický název “Březovský kroj”. Obec je obklopena krásnou přírodou a
protkaná turistickými stezkami a v jejím  katastru se nachází několik chráněných lokalit, např. přírodní památky Cestiska, Dubiny a Kalábová, která je známá výskytem  vzácných vstavačů a orchidejí.
www.obecbrezova.cz

DOLNÍ NĚMČÍ

Obec se rozprostírá v údolní nivě podhůří Bílých Karpat (3000 obyvatel). V katastru obce byly zjištěny pozůstatky římského osídlení, což dokládá dávné osídlení této oblasti. Dominantou obce je novogotický kostel sv. Filipa a Jakuba z konce 19. století. Pro turisty je zde možnost ubytování v penzionu Rozkvět, který nabízí i squashový kurt. Obcí prochází cyklostezka od Baťova kanálu z Uherského Ostrohu
až do Luhačovic a do Bílých Karpat. Obec je známá výrobou obuvi, která má dnes prestižního majitele – Tomáše Baťu. V posledních letech se Dolní Němčí rozrostlo o průmyslovou zónu.Ve vesnici se nachází objekt bývalého mlýna, ve kterém bylo zřízeno místní muzeum se stálou expozicí lidové kulturya stavitelství a mlýnice byla upravena na stylovou hospůdku. V areálu mlýna se konají různá folklorní vystoupení. Tradicí se stalo vaření trnek a pečení chleba. První květnový víkend se konají krojované Hody s právem a v polovině srpna Dožínky.
www.dolninemci.cz

HORNÍ NĚMČÍ

Obec Horní Němčí (850 obyvatel) vznikla kolonizační činností v polovině 13. století. Nejstarší stavbou v obci je kostel svatého Petra a Pavla, přestavený v druhé polovině osmnáctého století. V obci je zachováno také několik typických venkovských usedlostí. Při prohlídce obce upoutá pozornost i nadzvukový stíhací letoun MIG -19S, který vévodí obecnímu parku už čtyřicet let. Nad obcí je vybudován moderní areál „Koupaliště u Dana“, ve kterém je restaurace s penzionem s celoročním provozem a možností ubytování. V okrajové části obce je v krásném prostředí konírna s chovem dostihových koní. Nově zbudovaná turistická stezka „Pod Javorinú horú zelenú“, Vás “provede” obcí i nejbližším okolím.

Poslední týden v měsíci červnu se slaví "hody", jenž připadají na svátek patronů místního kostela Petra a Pavla. Při slavnostních příležitostech, je možno obdivovat typický pestrý horněmčanský kroj, který prezentovali i členové již zaniklých folklorních tanečních kroužků.
www.horninemci.cz

LOPENÍK

V katastru Lopeníku na vrcholu hory Velký Lopeník se nachází 22 m vysoká  rozhledna, kolem které prochází  naučná stezka vedoucí do obce. V obci se dochovaly vzácné ukázky kopaničářských usedlostí - dům č. 141 a č. 11. Z dalších památek jmenujme zvonici a  kříž. V nedalekém okolí se nachází několik zajímavých přírodních lokalit, jako je přírodní památka Grůň s výskytem řady druhů orchidejí, přírodní památka U zvonice nebo zachovalá pastvina s výskytem prstnatce bezového Hrubý Mechnáč. Dnes je oblast kolem Lopeníku vyhledávanou turistickou destinací. Rekreační  objekty jsou především na Mikulčině vrchu a na Trojáku. Krajinou Moravských Kopanic pod Velkým Lopeníkem vás provede naučná stezka. Katastrem obce procházejí 3 značené turistické trasy a cyklistická stezka Klubu českých turistů.
www.obec-lopenik.cz

SLAVKOV

Slavkov leží v Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty a v jeho katastru se nachází několik cenných přírodních lokalit. Nejvýznamnější z nich je Národní přírodní rezervace Porážky. Roste tu všivec statný, který zde má jedinou lokalitu v celé střední Evropě. Krajina okolí obce je velmi rozmanitá, tvořena směsí luk, polí, hájů a hlubokých lesů. Z celé obce můžeme pozorovat panorama hlavního hřebene Bílých Karpat s dominantním vrcholem Velké Javořiny (970 m. n. m.), který je odsud dostupný na kole i pěšky. Nejstarší památky jsou tvořeny drobnou církevní architekturou, kam patří kaplička z roku 1729 a několik božích muk. V centru obce stojí zvonice z roku 1927.Vzácností je rovněž památná, více než 300 let stará Hrušeň v Horním poli, která skončila v celostátní anketě Strom roku 2011 na druhém místě. Pro cyklisty je k dispozici nová cyklostezka, která připojila obec k síti již existujících cyklostezek v našem regionu. Další sportovní vyžití nabízí fotbalové hřiště, sportovní hala, tenisové kurty a pro nejmenší stylové dětské hřiště. Návštěvníky srdečně zveme do Slavkova také na významnou mezinárodní akci Folklorní den, kterou obec pořádá každý sudý rok v srpnu. Obec Slavkov v letošním roce získala v krajském kole soutěže Vesnice roku modrou stuhu za společenský život a diplom za moderní knihovnické a informační služby.
www.obecslavkov.cz

STARÝ HROZENKOV

Starý Hrozenkov (950 obyvatel) je jeden z nejvýznamnějších hraničních přechodů mezi Českou a
Slovenskou republikou. Pokud se však pro vás Starý Hrozenkov stane cílem a nejen místem, kudy se projíždí při cestě na Slovensko, zjistíte, že se jedná o centrum oblasti s velmi zajímavou historií a kulturou. Ke kulturním památkám Starého Hrozenkova náleží Farní kostel Panny Marie v pozdně barokním stylu z roku 1774, barokní socha sv. Jana Nepomuckého a také u rybníka stojící kaple ze 17. století. V roce 1956 byla vybudována moderní budova školy, která vévodí celému kopaničárskému kraji. Každým rokem v polovině června probíhá v obci festival dechových hudeb a v polovině července se konají tradiční Kopaničárské slavnosti za účasti folklórních souborů z obou stran moravsko - slovenského pomezí. Každoročně začátkem září se v obci pořádají hody, spojené s dožínkami. V obci jsou k dispozici ubytovací kapacity i kvalitní zázemí pro sport a rekreaci.
www.staryhrozenkov.cz

STRÁNÍ

Strání je s 3700 obyvateli největší obcí nejen Bílých Karpat ale i celého Zlínského kraje a je prosnulé ruční výrobou užitkového skla (Český křišťál) založenou knížecím rodem Lichtenštejnů už v roce 1794. Ukázky výroby skleniček i dekorování můžete shlédnout hned ve dvou sklárnách v místní části Květná. Dominantou obce je novogotický kostel Povýšení Svatého kříže a Zámeček – bývalé správcovské sídlo Lichtenštejnů, který dnes slouží jako restaurace a pension. Na katastru Strání se nachází několik turistických tras, včetně cyklotras a  naučné stezky. Přímo v obci je k dispozici několik sportovišť a koupaliště. Strání také vyniká bohatým kulturním a společenským životem. Největší kulturní událostí evropského významu je Festival masopustních tradic – Straňanský fašank, který se koná každoročně od pátku do úterý před Popeleční středou.
www.strani.cz

VÁPENICE

Obec Vápenice (200 obyvatel) vznikla v roce 1740 jako „kopaničárská osada“ náležící ke Starému
Hrozenkovu. Původní obyvatelé se živili pálením vápna v jednodnových pecích.Jméno Vápenice je odvozeno právě od těchto pecí. Vápenice pro svou polohu byly a jsou vyhledávaným místem k odpočinku. Na svazích Vápenic je v rekreační oblasti Mikulčin Vrch několik sjezdovek s lyžařskými vleky. Vápenice pro svou polohu byly a jsou vyhledávaným místem k odpočinku. Své dovolené zde pravidelně trávil spisovatel Jiří Mahen nebo básnířka Jarmila Urbánková. Žil zde i známý lidový vypravěč Josef Lebánek. Nadmořská výška Vápenic je od 360 do 780 m n. m.
www.vapenice.cz

VYŠKOVEC

Kopaničárská obec Vyškovec leží v masivu Bílých Karpat na moravsko-slovenském pomezí a žije zde
necelých 200 obyvatel. Vyškovec, stejně jako Vápenice a Starý Hrozenkov patří do specifické národopisné oblasti Moravské Kopanice. Zdejší souznění člověka a přírody zde dalo vzniknout malebné krajině malých políček, remízků a sadů, které vytváří neopakovatelné scenérie. Do katastru Vyškovce patří i dvě přírodní památky „ Chmelinec“ a „Pod Hribovňou“ a taky přírodní rezervace „Ve Vlčí“. Na všech těchto místech se vyskytují vzácné druhy rostlin a živočichů. Zajímavou lokalitou je i Štefková. Tato zarůstající  pastvina je rájem pro botaniky. Horská kaple Panny Marie Královny je jediným svatostánkem Bílých Karpat postaveným na hřebeni hor. Kuriozitou je nově zbudovaná zvonička s hudbou, která se spouští automaticky s příchodem návštěvníka. Za prosklenými dveřmi jsou k vidění klasické kopaničářské výšivky. Zvonička s hudbou a památník postavený americkým letcům jsou dvě poutní místa, časté cíle turistů.
www.vyskovec.cz

Mikroregion Bílé Karpaty
Právní forma: Svazek obcí
Předseda:  Hajdůch František, Ing.
IČ:  75119871
Adresa: Mikroregion Bílé Karpaty, Na kopci 321, Strání 687 65

Představení mikroregionu: Galerie Slováckého muzea

Translate »
crosslist