Měšťanský dům č. p. 35

Měšťanský, později nájemní dům s barokně a klasicistně klenutými prostorami, dochovaným raně renesančním portálem a druhotně vloženým gotickým portálkem v přízemí. Dům byl v 17.–18. století

v držení různých šlechtických rodů, od počátku 19. století se stal natrvalo měšťanským majetkem. Zajímavostí je, že od poloviny 19. století až do první světové války zde bydleli úřední lékaři.

Dnešní šířková dispozice domu se zaklenutým průjezdem pochází z doby klasicistní přestavby. Jednotlivá patra fasády do náměstí jsou členěná kordonovou římsou, mezi prvním a druhým patrem bohatěji profilovanou a zdobenou motivem třešniček. Fasáda do dvora je pavlačová s litinovým zábradlím. Podélná střední nosná zeď v pravé části půdorysu protíná barokní klenby staršího hloubkového uspořádání.

Přestavba a nadstavba pater s historizující novoklasicistní úpravou fasády proběhla v letech 1879–1890. Na počátku 20. století, v letech 1905, 1911 a 1920, následovala řada úprav týkající se obchodního přízemí, určeného pro filiálku České průmyslové banky. V první polovině šedesátých let zde sídlila redakce okresních novin Slovácká jiskra, od roku 1965 cestovní kancelář Čedok a v roce 1992 knihkupectví Portal, dnes Dům knihy Portal.

Své sídlo zde má od roku 1999 Nadace PORTAL pro umění Idy, Vladislava a Bety Vaculkových, bronzovou desku na fasádě vytvořil akad. sochař Otmar Oliva.

Objekt je nemovitou kulturní památkou.

Objekt pochází z let 1891 až 1897 a nese stopy historismu konce 19. století tvarově čerpajícího z renesance. Průčelí je pětiosé s nárožním rizalitem nesoucím arkýř, který je zakončen lunetovou římsou. Vstupní vestibul je zaklenut křížovou klenbou. Zajímavé je schodiště, na jehož mezipodestách jsou půlválcové niky zaklenuté konchami s plastickou mušlí. Některé místnosti jsou zdobené štukovým dekorem.

Spolu se sousedními domy vytváří severní frontu náměstí, které vzniklo po zrušení pevnosti ve vnějším opevňovacím pásu mezi bývalými Kunovskými branami. Domy vznikly v souvislosti s reprezentativní historizující stavbou justičního paláce v sousedství a sloužily pro bydlení advokátů působících v justičních službách. V současné době zde sídlí speciální škola.

Barokní dům č.p. 46  s fasádou z první poloviny 18. století je důležitou součástí historické zástavby Mariánského náměstí. Nejstarším známým držitelem domu byl v roce 1615 kovář Řehoř. Dům byl stejně jako velká část města zasažen největším požárem, který postihl Uherské Hradiště v roce 1681. Vjezd domu je zaklenut barokní valenou klenbou se styčnými lunetami. V roce 2010 prošel stavební obnovou, kdy byla restaurována rovněž historizující novobarokní vrata s proskleným sluncovým motivem. Dům, známý i jako dům U Sovy, výrazně ovlivňuje vzhled náměstí. Dům je prohlášen za nemovitou kulturní památku.

Barokní kašna na dnešním Masarykově náměstí byla vytvořena v první čtvrtině 18. století olomouckým sochařem Václavem Renderem. Je zdobena propletenými těly delfínů a v horní části je završena piniovou šiškou. Originál kašny byl v roce 1979 přemístěn na nádvoří Galerie Slováckého muzea, na jeho místě stojí kopie.

Barokní kašna zdobená maskarony umístěná na Mariánském náměstí pochází z konce 17. století, jejím tvůrcem byl Karel Josef Rossi. Kašna bývala dříve umístěna ve středu náměstí, roku 1715 však ustoupila nově vznikajícímu Mariánskému morovému sloupu a byla posunuta západněji.

Slovácko, to je folklor, historie, kultura, víno, tradiční gastronomie, ale i příroda, sport, adrenalin. Šum a vzruch při místních slavnostech a festivalech. Mír a uklidnění v kopcích a lesích Chřibů a Bílých Karpat. Pohostinnost a vlídné slovo místních obyvatel. SLOVÁCKO Slunce v lidech a zemi. Těžko byste hledali místo, kde mají tradice a folklor takovou váhu, jako na Slovácku. O jejich dochování se zasloužily minulé generace a ty současné je oživují. Kultura Slovácka je spjata s vinnou révou a vinařstvím. Vychutnávat kvalitní víno můžeme v každém období.

Více informace o regionu Slovácko najdete na  http://www.slovacko.cz

- informace o kulturním, sportovním a společenském dění
- informace o kulturních a historických památkách
- informace o přírodních i jiných zajímavostech
- informace o ubytovacích a stravovacích službách
- informace o službách, firmách a organizacích
- informace o jízdních řádech ČD a ČSAD
- propagační a informační materiály o městě a Regionu Slovácko

více info najdete na  http://www.uherske-hradiste.cz/

Klub kultury je příspěvková organizace, kterou město Uherské Hradiště zřídilo v roce 1992. Uspokojuje široké spektrum kulturních potřeb občanů města, ale má působnost i v rámci regionu a Zlínského kraje. Některé aktivity - jako Slavnosti bratrství Čechů a Slováků na Javořině, Kopaničářské slavnosti ve Starém Hrozenkově, Slovácké slavnosti vína a otevřených památek, Festival hudebních nástrojů lidových muzik a festival ekologických filmů Týká se to také tebe - mají mezinárodní dosah. Klub je moderně vybaven, využívá vlastních prostor a pracují v něm kvalifikovaní odborníci. Umožňuje to rozvíjet dramaturgickou nabídku vlastních i dovezených programů všech žánrů, provádět publikační, výstavní i vzdělávací činnost. Zařízení pečuje o řadu souborů a kroužků a koordinuje program Akademie 3. věku pro seniory. Ve všech svých aktivitách klub navazuje na historické tradice místní kultury a spolupracuje přitom s dalšími vědeckými a uměleckými institucemi. Součástí kulturního dědictví jsou jeho budovy - Slovácká búda ve Smetanových sadech a Reduta na Masarykově náměstí.

více informací najdete na www.kkuh.cz 

Mikroregion Za Moravú je vymezen přirozenými hranicemi – především svojí polohou na úpatí Vizovických vrchů a v Prakšické vrchovině, protékající říčkou Březnicí a jejími přítoky, soustavou komunikací. Jeho jádrovou obcí, které plní některé, jinak obtížně zajistitelné obslužné funkce, jsou Bílovice. Mikroregion je vymezen katastrálním územím obcí Bílovice, Březolupy, Šarovy, Částkov, Kněžpole, Mistřice, Nedachlebice,  Pašovice, Prakšice, Svárov, Topolná a Zlámanec.

Oblast mikroregionu se rozkládá v pahorkovitém a kopcovitém terénu Vizovických vrchů. Svou východní částí ( obcemi Topolná a Kněžpole ) zasahuje do Dolnomoravského úvalu, do oblasti Moravské divy a západní částí přiléhá k Hlucké pahorkatině. Většina obcí mikroregionu leží v přírodním parku ,, Prakšická vrchovina „. Nejvyšším bodem území je vrch Dubí o nadmořské výšce 429 m n. m., který se vypíná východně od Zlámance. Nadmořská výška se jinak v mikroregionu pohybuje v rozmezí od 180 m do 290 m nad mořem. Nejníže položené místo se nalézá na K.ú. Kněžpole, naopak nejvýše položená místa mikroregionu jsou v katastru Svárov.

Celková rozloha mikroregionu činí 100,69 km2. Celkový počet obyvatel mikroregionu činí 11 308. Územní celek sousedí na východě s mikroregionem Luhačovské zálesí, a na severu s mikroregionem Otrokovicko, na západě s mikroregionem, Staroměstsko a na jihu s mikroregionem Uherskobrodsko. Po ekonomické stránce mikroregion patří k průměrně vyspělým oblastem v rámci Zlínského kraje.

Bílovice

Obec se nachází 8 km severovýchodně od města Uherské Hradiště a svou geografickou polohu tvoří přirozené centrum pro okolní obce Kněžpole, Mistřice, Topolnou, Nedachlebice a Březolupy. Katastrální výměra je 657 ha. V Bílovicích žije 1818 obyvatel. Součástí Bílovic jsou i Včelary, které byly do roku 1960 samostatnou obcí. První zmínky o obci Bílovice pocházejí z 11. století. V roce 1256 se obec stala lénem olomouckého biskupství. V období let 1141 – 1256 vznikla bílovická farnost zahrnující obce Kněžpole, Mistřice, Javorovec, Topolnou, Nedachlebice, Březolupy, Svárov a Zlámanec. Ve středu obce stála tvrz, v 16. století byla přestavěna na zámek. V 19. století koupil bílovický zámek i s pozemky rod Logothettiů, z nichž Vladimír se v roce 1869 stal zakladatelem prvního dobrovolného hasičského sboru na Moravě. V roce 1854 namaloval Josef Mánes za svého pobytu v Bílovicích několika obrazů, nejznámější z nich portrét Verunky Čudové je v Národní galerii. Zámek (od roku 1945 v majetku obce, nyní sídlo obecního úřadu) patří ke kulturním památkám obce, tak jako kostel sv. Jana Křtitele z roku 1366, sousoší sv. Jana a pamětní kříž u cesty na Topolnou. Je zde mateřská a základní škola, kterou navštěvují také žáci z okolních vesnic. Vybavenost obce zahrnuje potravinářské a textilní prodejny, pohostinství, cukrárnu, zahradnictví, kadeřnictví, kosmetiku, pedikúru, lékárnu a zdravotní středisko. Sportovní vyžití umožňuje hřiště na kopanou a v soukromém areálu tenisové kurty, kluziště a volejbalové hřiště. Tradičními kulturními akcemi jsou Kateřinské krojované hody s právem, turnaj v kopané „Včelarský židlík“, fašank a Putovní pohár mladých hasičů o pohár starosty obce.

Březolupy

Březolupy jsou obcí, kterou lze nalézt na rozhraní mezi Slováckem a Valašskem, na hranici okresů Uherské Hradiště a Zlín, na potoce Březnici. Obec má v současnosti cca 1557 obyvatel. Březolupy byly založeny před rokem 1261. Při návštěvě obce a jejího blízkého okolí lze zhlédnout některé zajímavosti, jako např. barokní zámek z let 1650 – 1668 se zámeckým parkem, kostel Nanebevzetí Panny Marie, sochu sv. Jana Nepomuckého, park v centru obce (stáří přes 120 let), pomník padlých z 1. a 2. Světové války a pomník T. G. Masaryka. V obci je v provozu obecní úřad s matrikou, základní a mateřská škola, pošta, hřbitov, víceúčelová hala, knihovna, zdravotní středisko s lékárnou, autokemp „Slovácko“ a motorest „Koliba“, dům zahrádkářů s pálenicí a střelnice, sportovní a dětská hřiště. V obci je známý plochodrážní stadion. Na životě Březolup se podstatnou měrou podílí místní spolky a organizace: autoklub, červený kříž, country kapela „Jižané“ s osadou Rover Scout, český svaz bojovníků za svobodu, DDM Astra, honební společnost, farnost, hasiči, kynologové, ochránci přírody Orchis, rybáři, sdružení rodičů při ZŠ, sdružení technických sportů a činností, TJ Sokol a zahrádkáři. Tradičně se v obci pořádá jarní a podzimní automotoburza, plochodrážní závody, hody s právem, pouť, country bál, beseda se seniory, vítání občánků, setkání jubilantů, vánoční jarmark, pálení čarodejnic, fašank, pouliční turnaje v kopané a odbíjené, soutěž střelců „Zlatá diabolka“ a mnoho jiného. Obcí prochází cyklostezka. Nedaleko obce je malebný kout přírody zvaný Chrástka, jehož dominantou je rybník Hluboček z roku 1952.

Částkov

Obec Částkov se nachází v malebném údolí v okrese Uherské Hradiště. Obcí protékají potoky od Lovčic a Řásná. V Částkově na katastru o rozloze 660 ha žije 385 obyvatel. První stopy osídlení území dnešní obce pocházejí již z doby kamenné, což potvrzují nálezy pazourků a opracovaných kamenů. První písemné zmínky o existenci Částkova se datují k roku 1321. Podle pověsti nese obec své jméno po svém pánu vladykovi Částkovi, který v místě, které se dodnes nazývá Na hradě, postavil tvrz. Vladykové z Částkova se v obci udrželi až do konce 14. Století. Za českouherských válek panské sídlo úplně zaniklo, tvrz byla vypálena a v roce 1497 zbořena. Ještě téhož roku předal Jan z Kunovic obec se zbořenou tvrzí Mikuláši Hrdému z Klokočné. Obyvatelé obce se v té době zabývali hlavně zemědělstvím. Významnou dominantou obce je kaple Panny Marie Lurdské z roku 1898 a dva kříže.

V roce 1992 bylo v obci vybudováno dětské hřiště a kluziště a téhož roku zde byla otevřena i zdravotní ordinace. V průběhu 90. let byla v obci provedena plynofikace a dále rekonstrukce kaple s úpravou hřbitova. V obci byly rovněž upraveny všechny místní komunikace. V roce 1929 byl v obci založen Sbor dobrovolných hasičů. Sportovní klub vyvíjel činnost od roku 1942.

Kněžpole

Mistřice

Obec Mistřice se nachází na ploše 1000 ha východně od města Uherské Hradiště. Žije v ní 1180 obyvatel. K Mistřicím je od roku 1960 přičleněna místní část Javorovec, dříve samostatná obec. První zmínka o vsi se datuje z roku 1247. V obci se ve středověku na lokalitě Val nacházela tvrz. Obyvatelé se zabývali především zemědělstvím a řemesly, později i vinařstvím. V 19. století byl v obci v provozu větrný mlýn a hospoda. Od roku 1791 byla v Mistřicích zřízena škola. Od roku 1978 je zde i mateřská školka. Nejcennější historickou památkou obce je kaple Nejsvětější Trojice z let 1874 – 1883. V kapli jsou malby malíře Kubíčka a sochy Panny Marie, sv. Václava, sv. Floriána a sv. Terezičky. V místní části Javorovec se nachází kaplička z počátku 18. století, která byla v letech 1987 – 1988 restaurována. Koncem 20. století obec prošla dalším rozvojem. Roku 1957 byla vybudována první část obecního vodovodu (dokončen v roce 1983). Od roku 1951 působilo v Mistřicích zemědělské družstvo. Po roce 1989 byla v obci realizována řada akcí, zaměřená na zkvalitnění života občanů. Nyní jsou zde čtyři prodejny, ordinace praktického lékaře a stomatologa, tři hostince, kavárna a cukrárna. Rekonstrukcí prošly budovy školy a školky i taneční výletiště. Obec dbá důsledně i na ochranu životního prostředí, byly zlikvidovány černé skládky, provedeny terénní úpravy a výsadba. Pro potřeby rybářů i odpočinku občanů byla provedena obnova rybníků. V roce 1899 byl v obci založen Sbor dobrovolných hasičů. Roku 1941 byl založen spolek divadelních ochotníků Máj, v roce 1943 sportovní klub a v roce 1948 Slovácký krůžek.

Nedachlebice

Obec se nachází 12 km severovýchodně od Uherského Hradiště. Protéká jí Zlámanecký potok. V obci žije 808 obyvatel. Lesy zaujímají polovinu katastrálního území. O původu názvu se vypravuje legenda, že v místě, kde stojí nedachlebský dvůr, stával uprostřed lesů dvorec a jeho majitel tady pásl ovce. Lesy později smýtil a paseku podsel obilím, tomu se však v neúrodném místě příliš nedařilo. Vida, že bude chleba málo, pojmenoval krajinu i dědinu Nedachlebice. Podle jiné verze stála původně na tomto místě ves Chlebice. Nedachlebský pán prý nabízel občanům panské lesy za mnoho peněz a velké roboty, aby měli po vyklučení lesa dostatek chleba. Občané však nechtěli a obec se tak začala jmenovat Nedachlebice. Stará pečeť připomíná kdysi kvetoucí vinařství. V Nedachlebicích se také dařilo chovu ryb, v roce 1686 zde bylo devět rybníků. Do konce 19.století vinohrady zcela vymizely, zaniklé rybníky jsou obnovovány. Na tradici vinařství a chovu ryb navazuje symbolika obce, ve znaku je uplatněn motiv vinného hroznu a ryby, štika drží v tlamě osekanou větev – symbol převzatý z erbu někdejších držitelů osady a pánů na nedachlebické tvrzi Januarů ze Strachnova. Nedachlebice byly původně zeměpanské zboží, které Přemysl I. daroval roku 1209 olomoucké kapitule. Později se ves stala majetkem Kuželů, jejichž jedna větev se psala po Nedachlebicích. Ve 14 století byla v osadě vybudována tvrz. Z dalších nedachlebických pánů to byli vladykové z Korotína (1520 – 1560) a January ze Sttrachnova (1574-1603). Majitelé se často střídali, až v roce 1618 koupil Nedachlebice Fridrich z Kounic, panství Nedachlebice Kounicům náleželo až do konce patrimoniální správy. K významným stavbám v obci patří Dubovský mlýn s pálenici a kostel sv. Cyrila a Metoděje, postavený v letech 1994 – 1998.

Pašovice

Prakšice

Prakšice leží při úpatí Bílých Karpat ve Zlínském kraji asi 7 km od města Uherský Brod na spojce k městu Zlín. Obec se rozkládá ve velmi malebné přírodě u říčky Holomňa a je součástí přírodního parku Prakšická vrchovina. V roce 2012 zde bylo evidováno 1016 obyvatel. Prakšice jsou starobylého původu, první písemná zpráva o jejich existenci spadá do roku 1141, druhá pak pochází z roku 1256. Obecními symboly jsou znak, pečeť a prapor. Znak obce se skládá z červeno–modrého štítu, v němž je stříbrná lilie nahoře provázená vztyčeným stříbrným a zlatým vinným hroznem. Na obecním pečetidle z roku 1687 a praporu se objevuje podobný motiv, obec byla totiž v historii známa svým vinohradnictvím, dokonce se jedna část Prakšic dodnes Vinohrady nazývá. Dominantou Prakšic je jistě kostel Krista Krále, jenž byl vysvěcen v roce 1941. Je majetkem Římskokatolické farnosti Prakšice-Pašovice a v letech 1998-2001 prošel rozsáhlou rekonstrukcí. Ke kostelu patří také nově zrekonstruovaná fara a hřbitov. V sousedství kostela roste památný strom hrušeň polnička - planuše, jejíž stáří se odhaduje na 250 let, se jako jediný strom ze Zlínského kraje se probojovala v roce 2008 mezi 10 finalistů v soutěži Strom roku. V budově obecní úřad s matrikou najdete kromě kanceláří také obřadní síň, knihovnu a sídlí zde také pobočka České pošty. Občané mohou využívat dvě prodejny Jednota, dvě pohostinství, kadeřnictví i ordinace zubní a praktické lékařky. Sportovní vyžití umožňuje areál, který zahrnuje běžeckou dráhu, fotbalové, basketbalové a víceúčelové hřiště. Děti mohou navštěvovat nově zrekonstruovanou 9-tiletou základní a mateřskou školu. Obklopuje ji krásný park sousedící se sportovním areálem, který je žákům k dispozici.Občané Prakšic stále udržují tradici slováckých hodů s právem a masopustního fašanku. Tradiční je také letní soutěž sborů dobrovolných hasičů O pohár starosty obce Prakšice a fotbalový Turnaj ulic. V obci pracuje Sbor dobrovolných hasičů Prakšice, Tělovýchovná jednota Sokol Prakšice-Pašovice, Myslivecký spolek Jeleňa, Sdružení rybářů Holomňa, Klub leteckých modelářů, motoklub a Folklorní soubor Holomňa. O veškerém dění v obci informují pravidelně vydávané Prakšické noviny a průběžně i webové stránky obce. Okolí Prakšic je díky vybudované cyklostezce vhodné pro vyjížďky na kole a nádherné lesy skýtají možnost pěší turistiky. Návštěvníci můžou navštívit i tři rybníky v katastru obce.

Svárov

Svárov se nachází asi 17 km od Uherského Hradiště, pod západními vrcholky Vizovické vrchoviny. Na katastrálním území o rozloze 191 ha žije dnes v klidném prostředí 249 obyvatel. Součástí vesnice je i místní část V Obcách, do níž vede nově vybudovaná lesní cesta. První písemná zmínka o existenci Svárova pochází z roku 1375, takže si v tomto roce vesnice připomíná 640. výročí první písemné zmínky o obci. Za dob války českého krále Jiřího z Poděbrad s uherským králem Matyášem byly zdejší tvrz i obec vypáleny a zpustošeny. Osada zůstala plných 130 let neosídlena a znovu byla obydlena až v roce 1597, kdy nově zbudovanou ves převzal Štěpán Ledenický. Svárov nemá vlastní kostel, k dochovaným sakrálním památkám patří 6 křesťanských křížů, troje boží muka a pomník obětem 1. světové války. Novější stavbou je zvonička uprostřed návsi. K občanské vybavenosti patří obecní vodovod, kanalizace, prozatím bez ČOV, plynofikace. Obec rovněž disponuje čtyřmi obecními byty. Pracovní příležitosti nabízí firma zabývající se výrobou plastů.Do školy jezdí místní děti do 5 km vzdálených Březolup, mateřskou školku navštěvují v sousedním Zlámanci. V provozu je obchod se smíšeným zbožím a hospoda. Možnost sportovního vyžití mají zájemci ve sportovním areálu s fotbalovým a tenisovým hřištěm, jehož součástí je i malé dětské hřiště. K romantickým procházkám láká okolí dvou rybníků, které se nacházejí směrem na Zlámanec. Na okolních loukách uvidíte stádo pasoucích se koní. V dolní části obce je situováno poutní místo Panny Marie, jehož překrásné okolí přímo vybízí k modlitbám a rozjímání. Pravidelně od května do října se zde každý 25. den v měsíci slouží mše svaté. Pilířem bohatého kulturního života v obci jsou Slovácké hody s právem, které se pyšní účastí mladších a starších stárků. V letošním roce byla založena tradice společného sečení trávy. Mezi další pěkné akce se zařadilo společné rozsvěcování vánočního stromu a adventní kavárna. Také pálení čarodějnic a stavění máje patří mezi stálice kultury.

Šarovy

Topolná

Obec Topolná se nachází v Dolnomoravském úvalu 10 km od Uherského Hradiště. V obci žije 1610 obyvatel, katastrální výměra je 1038 ha. Nejstarší zmínka o Topolné pochází z roku 1318, kdy ji král Jan Lucemburský postoupil biskupství olomouckému. Ti ji dávali do zástavy šlechtickým rodům a roku 1582 ji prodali Zdeňkovi z Vartenberka, majiteli panství napajedelského. V majetku rodu Rottalů byla obec až do roku 1848. Ve středověku trpěla obec nájezdy kočovných turkotatarských kmenů, několikrát byla vypálena, obyvatelstvo se muselo ukrývat v okolních lesích. Původní osada měla části Pořadí a Brána. Uzavřenému prostoru oběma stranami se dříve říkalo Na Rynku, nyní Na Dědině. Název obce Topolná je odvozen od blízkého topolového lesa. Mezi zachovalé kulturní památky patří dva památné domy č. p. 90 a 93, které jsou typickou ukázkou selských usedlostí z počátku 19. století a jsou majetkem Slováckého muzea v Uherském Hradišti. V domech jsou expozice lidového bydlení. Topolná byla vždy typickou zemědělskou vesnici, velký dvůr patřil napajedelským pánům. V letech 1923–1926 byly pozemky dvora částečně rozděleny mezi topolské občany. V obci je pětitřídní základní škola s družinou a mateřskou školou, pošta, knihovna a zdravotní středisko. Bylo vybudováno víceúčelové sportovní hřiště. Většina obyvatel dojíždí za zaměstnáním do Uherského Hradiště, Napajedel, Otrokovic a Zlína. V místě působí národopisný soubor Včelaran s vlastní cimbálovou muzikou a dechová hudba Topolanka, založená roku 1899. V obci je Sbor dobrovolných hasičů, Tělovýchovná jednota, klub seniorů, zahrádkáři, myslivci , rybáři a občanské sdružení Topolská chasa. Ze zvyků se dochovaly slovácké hody, kdy krojovaná mládež obchází vesnici s doprovodem dechové hudby. Slaví se Končiny a Stavění máje.

Zlámanec

Obec Zlámanec leží jihovýchodně od Uherského Hradiště. Rozsah katastru je 810 ha, z nichž 314 ha připadá na lesy. Dnes v obci žije 305 obyvatel. Název obce znamená újezd vzniklý ve zlámaném zvrásněném reliéfu, dříve Zlámaný Vjezd. První zprávy o vzniku obce pocházejí ze 14. století. Tvrz Zlámanec se v písemných materiálech uvádí v letech 1604 – 1613. Mezi majitele patřili např. Filip ze Zástřizl, Smil Kuna z Kunštátu, páni z Kunovic, Oneš ze Šarov, Jan Bohuslav Janauer nebo Jan Jetřich Lhotský ze Ptení. V obci měla vždy početní převahu chudina, která buď pracovala na panských dvorech nebo odcházela za prací do měst. V obci se nachází tři památkové chráněné objekty. Jsou to komora u domu č. p. 5, sedlácká chalupa č. p. 37 a dřevěný kříž z roku 1784. Do drobné sakrální architektury lze zařadit kamenný kříž z roku 1886, kamenný kříž z roku 1906, boží muka, kapli a kamenný kříž z roku 1914, který je dominantou místního hřbitova. Na náves byl přemístěn pomník věnovaný obětem 1. světové války. Místní mateřská škola slouží nejen dětem ze Zlámance, ale i dětem ze sousední obce Svárov. Ke sportovnímu vyžití obyvatel bylo vybudováno fotbalové hřiště, které je užíváno k mistrovským soutěžím v kopané. Víceúčelový sportovní areál slouží v zimním období k bruslení a hokeji, v ostatním období k tenisu, košíkové, házené a dalším sportům. Kulturní dům je využíván k různým společenským událostem, např. oslavy jubilantů a pohoštění při svatbách.

Představení mikroregionu: Smetanovy sady

Na Slováckých slavnostech vína a otevřených památek se představí celkem 8 mikroregionů. Slovácko to je pevnost hradu Buchlova. Jsou to velkomoravská hradiska Starého Města, Mikulčic či Pohanska i poutní místa Velehrad, Žarošice nebo Svatý kopeček u Mikulova. Jsou to osobnosti jako Komenský nebo Masaryk. Jsou to jízdy králů, Slovácké hody s právem, folklorní festivaly, košty vín. Jsou to řádky vinohradů, malebné sklepní uličky v Petrově, Pavlově, Vlčnově nebo Mařaticích a jsou to pracovití vinaři. Je to dovolená na kole, na koni, na Baťově kanálu, na křídlech, u Nových Mlýnů nebo Ostrožských jezer. Je to sportování i zábava, rybaření i čekaná. Je to kolo a jsou to běžky. Travnatá cestička i zasněžená sjezdovka. Jsou to lázně v Luhačovicích i Hodoníně. A hlavně je to pohostinnost a dobří lidé.

Slovácko je krajem vinic a vína. Téměř u každé obce najdete vinice a vinné sklepy, všude probíhají košty a vinařské slavnosti. Více o mikroregionech najdete ZDE.

Lidé žijící kolem řeky Olšavy ji milovali a milují nadevše. Malá říčka líně se vinoucí v údolí mezi Prakšickou vrchovinou a Hluckou pahorkatinou, zdvihající se kopce Bílých Karpat v dáli až po soutok s řekou Moravou udává Dolnímu Poolšaví osobitý a nezapomenutelný ráz.

Od soutoku řek Olšavy a Moravy dohlédnete do Kunovic, města s historií sahající až do doby kamenné a bohatým kulturním životem. Udržuje se zde tradice jízdy králů, od roku 2011 zapsané na seznam nemateriálního dědictví UNESCO. Zdejší verbíři jsou vítězi nejedné soutěže, tanečníci souborů protancovali nejedny páry bot, zpěváci se prozpívali až do ranního kuropění a muzikanti praskli nejednu strunu. V Kunovicích působí půldruhé desítky souborů, sborů a cimbálových muzik. Zvláštní pozornost věnují dětskému folkloru. Už dvacet šest let jsou místem, kde probíhá Dětský folklorní festival Kunovské léto. Z Kunovic pocházel také Jan Hrubý, parašutista, který ve II. světové válce položil život za naši svobodu, sochař Jan Habarta, pozornost jim věnoval František Kretz, Fanek Jilík, PhDr. Vilém Hrubý DrSc. a další významní občané. Město je známé leteckým průmyslem, z dílen bývalého závodu LET Kunovice pochází světově používaný letoun L410.

Putováním proti proudu řeky mezi Míkovicemi a Podolím v podolském katastru leží skrytá a nenápadná Přírodní památka, která představuje poslední zbytek přirozeného neregulovaného koryta řeky Olšavy. Kulturní a společenský život obce probíhá za vydatné podpory ženského pěveckého sboru Podolské Frišky a jejich dětí, Friščat. Místním i přespolním slouží půjčovna krojů. Každoročně se Podolí zapojuje do charitativní akce Josefa Zimovčáka „Na kole dětem“, pravidelně pořádají např. koncerty folkové skupiny Děvčice, Dětský ples a Narozeniny mokřadů – výchovně vzdělávací ekologickou akci.

Popovice na Olšavu shlíží z návrší hojně převyšující okolní terén. K významnému kulturnímu dědictví obce patří Potomákovo muzeum lidových krojů, každoročně místní spolky pořádají krojový ples, fašank, výstavu vín, hody a další tradiční slavnosti obce. Děti od útlého věku navštěvují taneční soubor Popovjánek a chasa pak folklorní soubor Popovjan. K relaxaci i zábavě zve Amfík Bukovina, moderně zbudovaný sportovně–rekreační areál, který je svým vybavením a nabídkou vyžití jedním z největších v celém regionu. Každoročně se zde konají nadregionální akce – Tradiční jarmark, Seniorfestival, své místo zde mají divadelní představení a koncerty pod širým nebem.

Jako stuha se Olšava ovíjí kolem Veletin, malé obce s historií sahající až do roku 1131. Dnes jsou známé především areálem vinohradnických staveb v lokalitě „Stará Hora“, lisoven bez sklepa, které jsou mimo Veletin typické jen pro několik okolních obcí. Inspiraci zde hledal Dr. Lubor Niederle, profesor archeologie na Karlově univerzitě v Praze, který napsal z největší části právě ve Veletinách obsáhlé vědecké dílo z oboru archeologie „Slovanské starožitnosti”, známé u nás i v cizině, v roce 1910 si v obci postavil rodinný domek. Děti a mladí lidé udržují tradice, děvčata při vítání jara nošením Mařeny a nového léta, na svatodušní neděli pak obchůzkou Královniček, chlapci velikonočním hrkáním. Známý je také DFS Veleťánek, který byl v této obci založen již v roce 1980. V obci též působí dvě cimbálové muziky – Vinár a Litera.

Na meandry řeky Olšavy je krásný pohled v každém ročním období i z přírodní rezervace Rovná hora a z rozhledny nacházející se severně od Hradčovic, na Lhotkou, jež je součástí této obce. Rezervace je tvořena loukami a pastvinami ležícími na silně svažitých pozemcích s bohatými výskyty ohrožených druhů hmyzu. Počátky osídlení tohoto území spadají do mladší doby kamenné. Obec samotná vznikla v 11. století, na jedné z křižovatek starých obchodních a vojenských cest, směřujících do Čech, Slezska a Uher. V jejím samém centru  se nachází Slovácká hospoda, která místní tradice pojímá v tom nejširším slova smyslu, a to také svým nezapomenutelným interiérem. Vyhlášenou je dechová hudba Hradčovjanka, působí zde i mužský pěvecký sbor. Bohatá historie obce našla své vyjádření v publikaci „Hradčovice a Lhotka. Obec ve víru času“, která byla  vydána v roce 2017 ke 770. výročí první písemné zmínky o Hradčovicích.

Na Holomni, přítoku Olšavy, v nejvýchodnější obci Dolního Poolšaví Drslavicích stále dodržují tradice svých předků. Mezi ty nejkrásnější patří nošení Marka a Letéčka o Smrtné neděli, hrkání chlapců o Velikonocích a tradiční hody koncem října, kdy mládež při obchůzce obcí za zpěvu a vození živého berana dává vyniknout kráse našich krojů. Zajímavostí je sušírna ovoce v humně domu čp. 24, kde se dodnes suší ovoce podle původních zvyklostí. V katastru obce leží i místo, kde dříve stával zámeček Pepčín, který nechal postavit hrabě JUDr. Václav z Kounic pro svou druhou ženu Josefínu. Zámeček byl bohužel v roce 1981 srovnán ze zemí, nikoliv pak z paměti občanů Drslavic, kteří  spontánně 2x ročně přicházejí si toto místo připomenout v rámci setkání  občanů z širšího regionu. V katastru obce také můžete navštívit soustavu tůní, rybníku a suchého poldru na rozloze více než osmi hektarů, které byly realizovány ta účelem zádrže vody v krajině a ochrany části obce před povodněmi. Nejnovějším počinem je cyklotrasa začínající ve sportovním areálu obce směrem do Uherského Brodu. Srdečně vás zveme.

Oblast Dolního Poolšaví je jako všude na Slovácku typická svou pohostinností a vlídností, vínem, slivovicí a slováckým folklorem, přesvědčte se sami.

Toš vitajte v Dolním Poolšaví!

Představení mikroregionu: park u Obchodní akademie